⭐ Vložené recenze

1. Když se zamýšlím nad školou ve Vejvanovicích, mám takové smíšené pocity. Vnímám, že snaha dát dětem to nejlepší se střetává s realitou, která je pestrá. Na začátku jsem měla dojem, že komunikace s vedením a učitelkami je docela fajn. Když jsem něco potřebovala řešit, většinou se mi celkem rychle ozvali a snažili se pomoct. Ale pak se to nějak měnilo, nebo spíš to nebylo tak konzistentní. Někdy jsem čekala na odpověď déle, než bych si přála, a občas jsem měla pocit, že mi úplně nerozumí, co vlastně řeším. Jako bychom mluvily každá o něčem jiném, a to pak člověka trochu unaví. Ale zase, nechci říkat, že by tam neochota byla pravidlem, to vůbec ne. Co se týče atmosféry, vnímám, že se tam děti většinou cítily docela v pohodě. Nebylo to tak, že by chodily s odporem do školy, to ne. Ale občas se stalo, že se tam část třídy spíš nudila a čekala na zvonění. Tam mi přišlo, že je potřeba víc je vtáhnout do dění, ne jenom jet podle šablony. Není to peklo, ale ani to není vždycky super nadšení. Vnímám, že je tam takový zvláštní mix – na jednu stranu velká snaha ze strany některých lidí, na druhou taková setrvačnost, že se věci dělají, protože se tak dělaly vždycky. Nároky na děti mi přijdou takové průměrné. Neřekla bych, že by je nějak extra zatěžovali hromadou úkolů každý den, ale zase jsem neměla pocit, že by se flákalo. Spíš je to tak, že některé děti to zvládají levou zadní a jiné se s tím perou. A tam je podle mě potřeba víc individuálního přístupu, aby ti rychlejší se nenudili a ti pomalejší to stíhali. Učitelé tam mají určitě spoustu práce a snahy, ale občas mi připadá, že se tak trochu ‚vezou‘ v zajetých kolejích, místo aby zkusili něco jinak. Na druhou stranu, nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, to zase ne. Některé dny byly fakt super, to děti přišly nadšené a plné zážitků. Co se týče bezpečí, to mi vždycky přišlo důležité. A tady bych řekla, že se na to myslí. Děti si většinou nestěžovaly na nějaké šikanózní chování, i když samozřejmě sem tam nějaká ta dětská pošťuchovačka byla, ale to je asi všude. Spíš mi šlo o to, aby věděly, na koho se obrátit, a aby se to řešilo, když něco je. V tomto ohledu jsem se cítila relativně klidně. S organizací to bylo různé. Některé akce byly skvěle vymyšlené a promyšlené do detailu, fakt se mi líbilo, jak se do toho vložili. Jindy jsem měla pocit, že se věci řeší na poslední chvíli a je v tom trošku chaos. Třeba když se něco měnilo v rozvrhu nebo v plánech, to pak bylo takové zmatené a informace se ke mně dostávaly hůř, musela jsem se občas ptát jinde, abych měla jasno. Prostory mi přijdou takové, jaké jsou, ale spíš jde o to, jak se s nimi pracuje, občas bych si přála víc moderních prvků, ale chápu, že to není jen tak. Jídelna – no, to je asi kapitola sama pro sebe, ale děti si většinou nestěžovaly, že by to bylo nějaké peklo, spíš to jedly bez řečí, což je asi nejlepší známka. Celkově je to taková typická menší škola se svými plusy i mínusy, jak to už bývá.

   Přidat reakci
2. 

3. Jde o malotřídní školu. Je kladen důraz na individuální přístup, samostatnost a žáci se učí hodnotit svou práci. Učitelé jsou zde lidé na svém místě, mají nadšení pro výuku i cit na práci s dětmi. Vedení se ve všem snaží vyjít vstříc a vždy pomůže vše vyřešit. Škola důsledně dbá, aby se ve škole neobjevila šikana. V případě podezření se aktivně ptá i rodičů, zda jsou děti spokojené. Často se podnikají různé aktivity, výlety, programy, bohatý výběr kroužků, výuka v praxi. Škola se zabývá ekologickou výukou a je zapojena do různých projektů. Celkově naprostá spokojenost.

   Přidat reakci