⭐ Vložené recenze

1. Když se zamyslím nad ZŠ Pardubice-Polabiny Prodloužená, mám z toho hodně smíšené pocity. Vždy si přeji to nejlepší, a tak jsem doufala v nějaký zázrak, ale realita je, jako vždycky, složitější. Na jedné straně musím říct, že vnímám přítomnost opravdu skvělých učitelek. Jsou to ty s jiskrou v oku, které umí děti nadchnout a věnují se jim s opravdovým zápalem. To jsem vždycky vnímala, když se děti vracely domů plné dojmů, vyprávěly, co se učily, a měly z toho radost. V takových chvílích jsem si říkala, že volba byla dobrá. Tyto učitelky se snažily, aby výuka nebyla jen o sezení v lavicích, ale aby děti i něco zažily a zkusily si. Oceňuji, že se nesnažily jen pouštět filmy, aby zabily čas, ale opravdu se snažily o aktivitu. Jenže pak tam vnímám i ty druhé, a to je bohužel taky realita. Ne že by byly vyloženě špatné, to vůbec ne, spíš takové… unavené. Bez energie, bez té jiskry. Někdy mám dojem, že se část třídy v jejich hodinách prostě nudila a jen čekala na zvonění. Vadí mi, že tam už to nebylo o hledání nových cest, jak zaujmout, spíš takové to klasické musíme to probrat a hotovo. A to mě mrzí, protože v dnešní době, s tolika možnostmi, bych čekala víc. Co se týče komunikace se školou, to je kapitola sama pro sebe. S některými učiteli to šlo naprosto bez problémů, vnímám je jako otevřené, ochotné, okamžitě reagovali na maily nebo zvedli telefon. S jinými už to bylo horší. A s vedením školy? Tam mám občas pocit, že narážím na zeď. Získat nějakou kloudnou informaci je někdy jako detektivní pátrání, a nejednou jsem se důležité věci dozvěděla až na poslední chvíli. To vnímám jako dost frustrující, když chci být v obraze a vědět, co se děje. Bezpečí dětí je pro mě priorita, a v tomhle ohledu jsem neměla nějak extra špatné pocity. V areálu mi děti připadaly v bezpečí, i když samozřejmě, nějaké ty dětské pošťuchování a narážky, to se stane asi všude. Ale žádné velké problémy, že by se tam děti vyloženě bály chodit nebo že by se dělo něco strašného, to jsem nezaznamenala. Ale je fakt, že jsem o pár takových incidentech slyšela od jiných, takže to asi není úplně bez poskvrnky. Nároky na děti mi taky přišly dost proměnlivé. V některých předmětech se jelo na plné obrátky, úkoly byly náročné a vyžadovalo to dost domácí přípravy a mé pomoci. Což mi nevadilo, když jsem viděla, že to má smysl a děti se něco naučí a rozvíjí. Ale jinde se mi zdálo, že se to bere na lehkou váhu a děti se tam spíš jen tak protloukají. To vnímám jako demotivující pro ty, co by se chtěli víc učit a posouvat. Mám taky dojem, že se tam snaží o různé akce a kroužky, což oceňuji a je vidět, že nechtějí, aby škola byla jen o sezení v lavicích. Ale někdy to bylo na úkor toho hlavního, přišlo mi, jako by se některé aktivity dělaly jen pro efekt. A ty kroužky, to je taky takové… někdy super, jindy jen tak, aby se něco dělalo. Ale snaha se cení, to ano. Celkově, když se na to dívám zpětně, tak to vnímám jako průměr. Nečekám žádné zázraky, ale ani žádné peklo. Je to prostě škola se všemi svými plusy a mínusy. Věřím, že si z toho vzaly to nejlepší, co mohly. Ale vždycky jsem si říkala, že by se tam dalo spousta věcí dělat líp, zvlášť co se týče té otevřenosti a komunikace s rodiči.

   Přidat reakci