
Jméno: Základní škola Marjánka, Praha 6, Bělohorská 52
Adresa: Bělohorská 417/52, Praha, 16900
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://www.zsmarjankapraha6.cz
Základní škola Marjánka, sídlící na adrese Bělohorská 52 v Praze 6, nabízí základní vzdělání žákům. Škola disponuje moderními učebnami a počítačovou učebnou. K dispozici je také školní družina s pestrým programem a jídelna. Vzdělávání probíhá dle rámcového vzdělávacího programu. Součástí školy je také speciálně pedagogické pracoviště, které poskytuje individuální podporu žákům se specifickými vzdělávacími potřebami. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a snaží se vytvářet kladné klima pro učení a osobní rozvoj. Nabízí výuku cizích jazyků (angličtina) a různé zájmové kroužky. Provozní doba školy je standardní, s ohledem na potřeby žáků a učitelů. Bližší informace o pedagogickém sboru, konkrétních aktivitách a školním řádu je možno získat na místě nebo jinými dostupnými způsoby.
Další informace:
- IČO: 63834341
- Školu najdete ve městě či obci Praha, okres/obvod Praha 6, Hlavní město Praha.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Když se zamýšlím nad školou, mám z toho smíšené pocity. Od začátku vnímám zvláštní atmosféru – něco jako tradiční česká škola, ale s pokusy o moderní přístup. Není to žádné peklo, ale ani žádná utopie, prostě se tam dějí věci, co se dějí snad všude. Ráno, když tam děti vodím, mám pocit, že to tam žije. Vždycky mě potěší vidět, jak se některé děti hrnou do školy s úsměvem, to mi hned zvedne náladu. Ale je pravda, že občas vidím i děti, co se spíš tak plouží a je na nich vidět, že by nejradši zůstaly doma. Ale to je asi normální. Co se týče bezpečnosti, nikdy nemám vyloženě strach nebo pocit, že by tam něco nebylo v pořádku. Vždycky mi to přijde celkem pod kontrolou, i když u větších akcí je občas vidět, že organizačně to trošku zaskřípe, ale nic dramatického, spíš takové ty běžné zádrhely, co se prostě stávají. Komunikace se školou, to je kapitola sama pro sebe. Mám dojem, že tam je to hodně o štěstí, na koho zrovna narazím. S některými pedagogy to jde jedna báseň, všechno vyřídí hned a mám pocit, že se s nimi dá bavit jako s lidmi, prostě selským rozumem. Ale pak zas jsou i tací, u kterých mám pocit, že se spíš dozvím něco podstatného až na rodičovských schůzkách, nebo že musím za informacemi trochu pátrat. Není to vždycky ideální a někdy mě to trochu frustruje. Co se týče nároků na děti, tak mi přijde, že to dost kolísá. V některých předmětech se jim věnují s velkým nadšením, dělají se zajímavé projekty a děti z toho jsou nadšené, není to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas. Vidím, že se snaží probudit v dětech zájem, což oceňuji. Ale pak zas jsou chvíle, kdy se mi zdá, že se děti drtí jednu věc dokola, až z toho je skoro nuda a část třídy se už jen nudí a čeká na zvonění. Myslím, že individuální přístup je tam občas výzva, protože dětí je hodně a každý je jiný. Celkově vzato, mám pocit, že se škola snaží být dobrá a snaží se jít s dobou, ale zároveň si drží i ten svůj tradiční ráz. Má své silné stránky, určitě, ale i místa, kde by se dalo zapracovat. Ale to je asi osud většiny škol, ne? Důležité je, že se tam děti něco naučí a nejsou tam vyloženě nešťastné, a to mám dojem, že většinou platí.