Jméno: Základní škola Kolín III., Masarykova 412
Adresa: Masarykova 412, Kolín, 28002
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Základní škola Kolín III. – Masarykova 412 je základní škola v Kolíně, sídlící na adrese Masarykova 412. Škola nabízí standardní základní vzdělání pro žáky prvního stupně a druhého stupně. Součástí školy je školní družina zajišťující odpolední péči o žáky. K dispozici je také školní jídelna, která poskytuje obědy žákům a zaměstnancům. Vzdělávání probíhá v moderně vybavených učebnách. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a jejich vzdělávací potřeby. Nabízí pestrou škálu volitelných předmětů a kroužků, které rozšiřují vzdělávací možnosti žáků. Škola spolupracuje s rodiči a snaží se o vytváření pozitivního a stimulujícího prostředí pro vzdělávání a rozvoj žáků. Podrobnější informace o nabídce školy, včetně informací o přijímacím řízení a školním řádu, je možné získat na webu školy, nebo přímo ve škole.
Další informace:
- IČO: 48663786
- Školu najdete ve městě či obci Kolín, okres/obvod Kolín, Středočeský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Když si vzpomenu na ZŠ Kolín III. Masarykovu, celkově to na mě vždycky působilo takovým rodinným dojmem. Snaží se děti spíš vést než jen drilovat. Někteří učitelé byli opravdu poklady, děti se k nim rády hlásily a bylo vidět, že je to baví. Nepůsobilo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, ale že výuka měla hlavu a patu. Různé akce, výlety a projekty uměli zorganizovat moc pěkně a pro děti to byla fajn změna. Bezpečí tam bylo taky na dobré úrovni, nikdy jsem neměla pocit, že by tam někdo někoho nechal bez dozoru. Na druhou stranu, komunikace občas vázla. Byly chvíle, kdy jsem si připadala, že informace dozvídám spíš od jiných maminek na hřišti, než přímo ze školy. Člověk se musí sám ptát na všechno, místo aby dostával informace proaktivně. A někdy se mi zdálo, že nároky na děti byly dost kolísavé. Učitel od učitele se lišili v tom, co po dětech chtějí, a pro některé to pak bylo dost matoucí, nebo se část třídy prostě nudila a čekala na zvonění. Taky mi občas přišlo, že individuální přístup, o kterém se tak hezky mluví, tam v praxi pokulhával. Když dítě mělo problém nebo potřebovalo něco navíc, nebylo vždycky jednoduché se domluvit na řešení. Ale i tak si myslím, že škola měla své světlé chvilky a snažila se. Prostě to chtělo někdy víc trpělivosti a proaktivního přístupu z mé strany.