Jméno: Základní škola, Praha 2, Botičská 8
Adresa: Botičská 130/8, Praha, 12800
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://www.zsboticska.cz
Základní škola Praha 2, Botičská 8, je základní škola s prvním stupněm i druhým stupněm. Škola nabízí standardní vzdělávací program s důrazem na český jazyk a matematiku, doplněný o výuku cizích jazyků (angličtina, němčina). K dispozici je školní družina pro žáky 1. – 5. třídy s širokým spektrem aktivit. Součástí školy je také školní jídelna poskytující obědy žákům i zaměstnancům. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům, podporuje jejich zájmy a rozvíjí jejich kreativitu. Žákům je k dispozici moderně vybavená počítačová učebna. Škola pořádá různé mimoškolní aktivity a exkurze. V rámci výuky jsou využívány moderní technologie a inovativní metody. Škola spolupracuje s rodiči žáků a snaží se vytvářet příjemné a bezpečné prostředí pro vzdělávání. Provoz školy je standardní, dle platných školních předpisů.
Další informace:
- IČO: 48134201
- Školu najdete ve městě či obci Praha, okres/obvod Praha 2, Hlavní město Praha.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Když se na tu školu dívám zpětně, na první dobrou působila docela živě a energicky. Celkově se mi líbila ta myšlenka, že by tam děti mohly zažít něco víc než jen nudnou dřinu. Některé dny to tam opravdu frčelo a děti se zdály být zaujaté, viděla jsem i hodně zapálených lidí, co se snažili s nimi pracovat inovativně. Co se týče pocitu bezpečí, tam jsem neměla velké obavy, to se zdálo být dobře ošetřené. Ale jindy to zase bylo spíš o zvyku. Část třídy se nudila a jen čekala na zvonění, výuka tam nebyla taková, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, ale spíš taková ta monotónní rutina, co nikam nevede. Komunikace se školou byla občas skvělá, jednou člověk dostal vše, co potřeboval, a cítil se jako partner. Ale jindy to zase drhlo a bylo to jako mlácení hlavou o zeď. Trochu mi chyběl ten jednotný přístup k věcem, někdy to bylo pro někoho moc náročné, jindy zase se nic moc nedělo a přišlo mi, že se tam ztrácí ten individuální pohled na dítě. Občas to tam působilo dost neosobně, jako by byl každý jen číslo v systému, který musí šlapat.