⭐ Vložené recenze

1. ScioŠkola v Hradci Králové pro mě byla zpočátku velkou neznámou, ale zároveň mě velmi lákala. Moje představa byla optimistická, myslela jsem si, že to bude něco úplně jiného, škola, kde se děti nebudou jen biflovat, ale budou se učit přemýšlet. A musím říct, že v některých ohledech to skutečně splňuje. Mám pocit, že tam vládne volnější, rodinnější atmosféra. Necítím tam klasický tlak a dril, který si pamatuji ze svého dětství. Děti se mi zdají víc v pohodě, otevřenější a nebojí se říct svůj názor. Oceňuji, že se snaží jít na všechno jinak, projektovou výukou, kde se věci propojují a neřeší se jen jeden předmět zvlášť. To mi přijde super a vnímám, že se děti učí spoustu nových věcí, o kterých bych si myslela, že se v první třídě vůbec neučí. Není to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, ale opravdu se snaží, aby to děti vtáhlo. Na druhou stranu, ta velká volnost má i svoje stinné stránky. Někdy si říkám, jestli ten volnější režim nepřináší i takový zvláštní nepořádek nebo neorganizovanost, co mi občas přijde až moc. Mám pocit, že ta svoboda by občas potřebovala pevnější ruku, aby to nesklouzlo k chaosu. A taky ta komunikace, i když je v principu otevřená, někdy mi přijde až moc rozvláčná. Mám dojem, že se v tom všichni trochu ztrácíme. Co mě ale trošku straší a občas mi přejede mráz po zádech, je velká obměna lidí, kteří tam učí. Mám pocit, že se tam učitelé dost střídají, a to vnímám jako náročné. Pořád si zvykají na nové tváře, nové přístupy, a to nemůže být úplně ideální pro stabilitu a pocit bezpečí. Navíc mám někdy dojem, že ta volnost v přístupu občas znamená i to, že si děti musí dost věcí obstarat samy, a to pro ty menší může být dost náročné. Někdy si říkám, jestli se tam náhodou část třídy občas prostě nenudí a nečeká na zvonění, protože se zrovna necítí na to, co se děje. Je to škola, kde se prostě čeká, že i rodiče budou hodně zapojení, ne jen vozit děti a pak si je vyzvednout. To je někdy fajn, když vnímám, že mohu reálně něco ovlivnit, ale občas mi přijde, že je toho až moc na úkor vlastního času a energie. Zároveň mi někdy běhá hlavou, jestli je tam opravdu dostatečný dohled na děti. Přeci jen, ta volnost, co je velkým plusem, může být někdy i dvousečná zbraň, a bojím se, aby se někde něco nestalo nebo se na něco nezapomnělo. A pak taky ta otázka, jak moc je to připraví na další studium, třeba na střední školu. Přece jen, tam už to bude o trochu jiném systému a trochu se bojím, jestli nebudou zaskočeni. Celkově vzato, je to takový mix pocitů. Na jedné straně oceňuji ten jiný přístup, snahu o individuální rozvoj a podporu dětí v tom, aby byly samy sebou. Ale na straně druhé si říkám, jestli to někdy není až moc experimentální a jestli by tam přece jen nebylo lepší mít trochu víc řádu a předvídatelnosti. Je to taková velká výzva, ne jen pro děti, ale i pro rodiče.

   Přidat reakci