
Jméno: Základní škola Příbor, Jičínská 486
Adresa: Jičínská 486, Příbor, 74258
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Základní škola Příbor, Jičínská 486, okres Nový Jičín, je základní školou s rozšířenou výukou anglického jazyka od 1. ročníku. Nabízí standardní výuku všech základních předmětů podle rámcového vzdělávacího programu. Škola disponuje školní družinou s celodenní péčí o žáky. Součástí školy je i školní jídelna, která zajišťuje stravování žáků i zaměstnanců. V rámci výuky škola využívá moderní technologie a interaktivní tabule. Pro žáky jsou k dispozici kroužky a mimoškolní aktivity. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a jejich rozvoj. Spolupracuje s rodiči a s okolím školy, včetně mateřských škol a dalších institucí v Příboře. Žáci se účastní různých soutěží a projektů. K dispozici je také počítačová učebna a specializované učebny pro výuku jednotlivých předmětů. Škola se snaží o kladné a vstřícné klima, podporující rozvoj osobnosti každého žáka.
Další informace:
- IČO: 47657707
- Školu najdete ve městě či obci Příbor, okres/obvod Nový Jičín, Moravskoslezský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Když si vzpomenu na ZŠ Příbor Jičínská, mám smíšené pocity, ale začnu tím lepším. Působila na mě hodně otevřeně a ze začátku se mi líbilo, jak se snaží rodiče zapojit. Komunikace mi přišla většinou fajn, věděli jsme, co se děje, a když jsem něco potřebovala, většinou se dalo domluvit. Děti se tam cítily bezpečně, to je pro mě asi nejdůležitější. Že se nebály do školy jít. Měla jsem pocit, že je tam o ně dobře postaráno, i když samozřejmě ideální svět to není. S odstupem ale vidím i věci, co mi trochu vadily. Občas mi přišlo, že některé děti to tam prostě víc bavilo, jiné se spíš nudily a čekaly na zvonění. Nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, ale někdy prostě chyběl ten drajv. Nároky na děti mi přišly takové… kolísavé. Něco super, jinde jsem měla pocit, že se jede jen to nejnutnější a děti si moc neodnesly. Taky se mi zdálo, že občas s tou komunikací to bylo takové, že člověk musel jít aktivně za informacemi, samy občas nepřišly. A některé situace kolem dětí mi přišly, že by se daly řešit s větším citem, nebo prostě jinak. Celkově to ale nebyla žádná hrůza, jen prostě s některými věcmi jsem si nebyla jistá, jestli je to ta správná cesta.