
Jméno: Základní škola Prachatice, Zlatá stezka 240
Adresa: Zlatá stezka 240, Prachatice, 38301
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://www.zlatastezka.cz
Základní škola Prachatice – Zlatá stezka 240 je základní škola v Prachaticích. Nabízí základní vzdělávání žákům od prvního do devátého ročníku. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a jejich vzdělávací potřeby. Vyučuje se podle platného školního vzdělávacího programu. Součástí školy je školní družina, která zajišťuje odpolední péči o žáky. Škola nabízí i možnost zájmových kroužků, jejichž přesný obsah se může měnit. K dispozici je školní jídelna, která poskytuje stravování žákům i zaměstnancům. Škola disponuje moderními učebnami a vybavením, jehož specifikace není dostupná. Spolupracuje s rodiči a snaží se o vytvoření kladného a bezpečného prostředí pro vzdělávání a rozvoj žáků. Kompletní informace o škole a jejích aktivitách jsou dle potřeby aktualizovány. Případné bližší detaily k organizaci výuky, nabízeným kroužkům, či školnímu řádu je třeba ověřit přímo u vedení školy.
Další informace:
- IČO: 70932174
- Školu najdete ve městě či obci Prachatice, okres/obvod Prachatice, Jihočeský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
ZŠ Prachatice Zlatá stezka má takovou příjemnou, rodinnou atmosféru, alespoň ze začátku to tak působilo. Pro ty menší děti je to tam opravdu hezké, člověk má pocit, že je o ně dobře postaráno a že se jim tam snaží vytvořit bezpečné prostředí. Vždycky mi přišlo, že je tam spousta kroužků a aktivit navíc, což je super, když člověk nechce, aby děti jen seděly doma. Viděla jsem, že se snaží o moderní přístup, že to není jen o sezení v lavici a memorování. Nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas. Komunikace se školou většinou fungovala, když člověk něco potřeboval, dalo se to vyřídit. S postupem času a jak děti rostly, jsem ale vnímala i jiné věci. Někdy mi přišlo, že na ty starší ročníky už se tolik nehledí. Nároky se sice zvyšují, což je logické, ale někdy mi přišlo, že to vedení nebo organizace už není tak pevná. Párkrát jsem měla dojem, že část třídy se nudila a čekala na zvonění, což je vždycky škoda. Ačkoliv se hodně mluvilo o individuálním přístupu, v praxi jsem měla pocit, že to tak úplně nefungovalo pro každého, že se na některé děti tak trochu zapomnělo. A občas mi přišlo, že je na dětech moc velký tlak a zároveň málo podpory, když se něco nedařilo.