Jméno: Základní škola Podharť, Dvůr Králové nad Labem, Máchova 884
Adresa: Máchova 884, Dvůr Králové nad Labem, 54401
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Základní škola Podharť se nachází v Dvoře Králové nad Labem na adrese Máchova 884. Škola nabízí základní vzdělání žákům v rámci osmiletého cyklu. Součástí školy je školní družina poskytující odpolední dohled a zájmové aktivity pro žáky. Výuka probíhá v moderně vybavených učebnách. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a nabízí jim podporu v oblasti vzdělávání. K dispozici jsou různé formy individuální a skupinové práce. Žáci mají k dispozici školní jídelnu s možností stravování. Škola spolupracuje s rodiči a snaží se vytvářet pozitivní a inspirativní prostředí pro vzdělávání a rozvoj žáků. Nabízí také další mimoškolní aktivity, jejichž konkrétní rozsah a druhy není specifikován.
Další informace:
- IČO: 60154691
- Školu najdete ve městě či obci Dvůr Králové nad Labem, okres/obvod Trutnov, Královéhradecký kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Pamatuju si, že když se člověk rozmýšlel, tak ta škola na první pohled působila docela příjemně. Budova samotná byla udržovaná, a to prostředí pro děti vypadalo fajn, hlavně pro ty menší. V nižších ročnících jsem měla často pocit, že se paní učitelky snaží dětem vytvořit hezké a bezpečné zázemí. Byly tam i různé akce, co děti bavily, a člověk viděl, že se někteří pedagogové opravdu snaží jít s dětmi tou cestou, co je pro ně nejlepší. Nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, ale snažili se o nějakou interakci a zapojení. Vždycky tam byla i snaha o nějaké ty kroužky, což je pro spoustu rodičů důležité. Pak ale s postupem do vyšších tříd už to bylo někdy trochu složitější. Komunikace občas vázla, a to jak s některými vyučujícími, tak třeba i s vedením. Člověk pak občas nevěděl, na čem vlastně je. Někdy jsem měla pocit, že tam vládne taková zvláštní atmosféra, kde část třídy se nudila a čekala na zvonění, zatímco jiní zase trpěli pod zbytečným tlakem. Organizace některých věcí taky nebyla vždycky úplně ideální, člověk musel být ve střehu a všechno si raději dvakrát ověřit. Cítila jsem, že se tam ztrácí ten individuální přístup a děti se stávaly jen dalšími v řadě. Nebylo to tam vždycky pro všechny děti to pravé ořechové, bohužel.