Jméno: Základní škola Jaroslava Pešaty, Duchcov, J. Pešaty 1313
Adresa: J. Pešaty 1313/11, Duchcov, 41901
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Základní škola Jaroslava Pešaty v Duchcově, sídlící na adrese J. Pešaty 1313, spadá pod okres Teplice. Škola nabízí základní vzdělání žákům v … (doplňte počet ročníků, pokud je v zadání). Součástí školy je … (doplňte informace o školní družině, školní jídelně, kroužcích a dalších aktivitách, pokud jsou dostupné). Vzdělávání probíhá v … (doplňte typ budovy – např. moderně vybavených učebnách, klasických prostorách apod.). Škola klade důraz na … (doplňte, co je o prioritách školy zmíněno, např. individuální přístup, rozvoj klíčových kompetencí). K dispozici je … (doplňte, co je k dispozici žákům – knihovna, počítačová učebna, hřiště, atd.). Další informace o škole a jejím provozu jsou dostupné … (doplňte, je-li dostupné, kam se obrátit pro podrobnější informace, ale pouze obecně – např. na webu školy).
Další informace:
- IČO: 62787209
- Školu najdete ve městě či obci Duchcov, okres/obvod Teplice, Ústecký kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Pamatuju si, jak jsem si oddechla, když jsem viděla, že to tam docela funguje. Atmosféra ve škole mi přišla většinou taková přátelská, otevřená. Nebylo to žádné místo, kde by se člověk bál jít něco řešit, naopak, vždycky se dalo mluvit s učiteli, když bylo potřeba. Děti tam měly pocit bezpečí, a to je přece jen základ. Vnímala jsem, že se jim tam snaží dát dobrý základ do života, nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas. Některé aktivity, co pro ně připravovali, byly fakt super, hlavně ty mimo běžné vyučování. Na druhou stranu, občas mě mrzelo, že komunikace s vedením nebyla vždycky tak hladká, jak by si člověk přál. Někdy se ty důležité informace musely tak trochu lovit a člověk si připadal, že někomu pořád leze do zelí. Občas se mi zdálo, že se část třídy spíš nudila a čekala na zvonění, místo aby je to vtáhlo. Nároky na školáky mi přišly někdy dost vysoké, jindy zase až moc benevolentní, záleželo na učiteli a předmětu. Trochu mě mrzelo, že se některé věci řešily spíš za zavřenými dveřmi, než aby se o nich mluvilo otevřeně. Celkově tam ale byla snaha, jen to občas drhlo.