Jméno: Základní škola a Mateřská škola Lnáře
Adresa: Lnáře 158, 38742
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://www.zs.lnare-obec.cz
Základní škola a Mateřská škola Lnáře nabízí komplexní vzdělávání pro děti od předškolního věku až po základní vzdělání. Mateřská škola poskytuje péči a vzdělávání dětem ve věku od 3 do 6 let. Základní škola nabízí standardní osmileté studium s důrazem na všeobecné vzdělání. Škola disponuje moderními učebnami a vybavením, které podporuje výuku. K dispozici je školní jídelna s možností stravování pro žáky i předškolní děti. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a spolupráci s rodiči. Součástí školy je školní družina, která poskytuje odpolední péči žákům po vyučování. Nabízí kroužky a zájmové aktivity. Škola pořádá různé akce a výlety. Vzdělávací program je zaměřen na rozvoj klíčových kompetencí žáků. Škola spolupracuje s místní komunitou a snaží se o vytváření příjemného a bezpečného prostředí pro všechny.
Další informace:
- IČO: 71006265
- Školu najdete ve městě či obci Lnáře, okres/obvod Strakonice, Jihočeský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Když se ohlédnu zpátky na ZŠ a MŠ Lnáře, vnímám ji s takovými hodně smíšenými pocity. Určitě se jí nedá upřít, že má v sobě takovou tu venkovskou, skoro rodinnou atmosféru. Pro ty menší děti je to tam ze začátku opravdu takový bezpečný přístav, kde se nemají čeho bát a není tam ten velký tlak. Srdce mi plesalo, když jsem viděla, jak si tam všichni navzájem pomáhají a v podstatě se každý zná, je to krásně komunitní. Organizace různých akcí pro děti bývala většinou fajn, snažili se a člověk viděl, že je to baví. Nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, to zase ne. Ale pak přicházely i ty stinnější stránky. Někdy mi přišlo, že je komunikace se školou taková… dost nahoru dolů. Člověk musel za informacemi pořád běhat a občas se ani pořádně nedozvěděl, co potřeboval. Nemám pocit, že by to děti nějak extra posouvalo, spíš to bylo takové udržovací tempo. Často jsem měla dojem, že se část třídy prostě jen dívala z okna a čekala na zvonění, místo aby je to strhlo a zabavilo. A co se týče nároků, tam jsem cítila, že by se dalo jít mnohem dál a děti by to zvládly. Bylo to takové… bezpečné, ale bez velkých výzev.