
Jméno: Základní škola a Mateřská škola Lipová
Adresa: Lipová 417, 40781
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://www.https://zsmslipova.estranky.cz
Základní škola a Mateřská škola Lipová, příspěvková organizace, sídlí v okrese Děčín. Škola nabízí vzdělávání v mateřské škole a základní škole s prvním stupněm. Součástí školy je školní družina, která zajišťuje odpolední péči o žáky. Vzdělávací program školy je zaměřen na komplexní rozvoj osobnosti dětí a žáků, s důrazem na individuální přístup. K dispozici jsou moderní učebny a vybavení, které doplňují tradiční metody výuky. Škola spolupracuje s místní komunitou a nabízí řadu mimoškolních aktivit. Pedagogický sbor tvoří zkušení učitelé a vychovatelé. Škola se snaží vytvářet bezpečné a podnětné prostředí pro výuku a osobnostní rozvoj dětí. Bližší informace o nabídce školky a školy, včetně možností zápisu, naleznete na webových stránkách školy.
Další informace:
- IČO: 72742445
- Školu najdete ve městě či obci Lipová, okres/obvod Děčín, Ústecký kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Naše Lipová, to je taková menší škola, cítím z ní spíš rodinnou atmosféru. Člověk má vážně pocit, že se o děti zajímají a znají je jménem, nejsou jen nějaké číslo ve velké třídě. Přístup je tu takový individuální, což se mi líbilo. Bylo vidět, že se snaží dětem věnovat, a to i těm, které třeba potřebují trochu víc podpory. Nikdy jsem neměla dojem, že by si s nimi nevěděli rady nebo je jen tak odbyli. Mimoškolní aktivity byly taky fajn, děti si tam našly vyžití a nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas. Celkově tam panovala taková příjemná a klidná nálada, děti se do školy docela těšily. Na druhou stranu, občas to skřípalo. Komunikace nebyla vždycky nejrychlejší a člověk se občas musel dost doprošovat informací. Připadalo mi, že ne všechno je dotažené a domluva se občas táhla. Také na vybavení je znát zub času, moderní zázemí se tu moc nenosí, i když to zase pro někoho může mít své kouzlo. A byly i dny, kdy jsem si říkala, jestli je potřeba na děti tlačit tolik, hlavně s úkoly. Někdy se část třídy prostě nudila a čekala na zvonění, což byla škoda, když se přitom dalo dělat tolik zajímavých věcí. Bylo to takové, že člověk věděl, co má očekávat, ale občas mě přepadl pocit, že by to šlo i lépe.