Jméno: Základní škola a Mateřská škola, Lípa nad Orlicí
Adresa: Lípa nad Orlicí 79, 51721
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Základní škola a Mateřská škola Lípa nad Orlicí, okres Rychnov nad Kněžnou, nabízí vzdělávání žáků od mateřské školy po základní školu. Mateřská škola poskytuje předškolní výchovu dětem v příjemném prostředí. Základní škola klade důraz na individuální přístup k žákům a nabízí standardní vzdělávací program. Škola disponuje moderními učebnami a vybavením, které podporuje efektivní výuku. K dispozici je školní jídelna zajišťující stravování žáků a zaměstnanců. Škola spolupracuje s rodiči a místní komunitou. Součástí školy je i školní družina, která zajišťuje odpolední péči o žáky. Vyučovací jazykem je čeština. Škola se nachází v Lipě nad Orlicí a je spádová školou pro okolní obce. Nabízí běžné mimoškolní aktivity a umožňuje žákům rozvíjet jejich individuální zájmy a dovednosti. Bližší informace o škole, vzdělávacím programu a mimoškolních aktivitách naleznete na webových stránkách školy.
Další informace:
- IČO: 70999392
- Školu najdete ve městě či obci Lípa nad Orlicí, okres/obvod Rychnov nad Kněžnou, Královéhradecký kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Škola v Lípě nad Orlicí, to je takové zvláštní místo. Zpočátku jsem byla nadšená. Ta atmosféra byla taková rodinná, menší počet dětí ve třídě sliboval skoro individuální přístup, a to se do velké míry plnilo. Učitelky byly většinou moc milé, děti se tam cítily bezpečně, žádné velké strachy. Komunikace se školou probíhala většinou bez problémů, na schůzkách se člověk dozvěděl všechno podstatné a měl pocit, že se o to snaží. Všichni se tam tak nějak znali a drželi pospolu, což je v menší škole fajn. Ale časem se ukázalo, že to má i druhou stranu. Někdy mi přišlo, že je to až moc takové ‚po staru‘, ne že by se nic nedělo, nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, ale prostě to občas nebylo ono. Část třídy se nudila a čekala na zvonění. A nároky? Občas jsem si říkala, jestli by toho nemohlo být trochu víc, jestli by se děti nemohly víc posouvat. A ta organizace některých věcí taky pokulhávala, člověk se občas divil, proč se to řeší takhle a ne jinak. Ale zase na druhou stranu, pocit bezpečí a takové té lidskosti tam byl skoro vždycky.