Jméno: Základní škola a mateřská škola Domažlice, Msgre B. Staška 232
Adresa: Msgre. B. Staška 232, Domažlice, 34401
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://www.novaskoladomazlice.cz
Základní škola a mateřská škola Domažlice – Msgre B. Staška 232 je příspěvková organizace poskytující komplexní vzdělávání v Domažlicích. Škola nabízí výuku pro žáky 1. stupně základní školy a předškolní vzdělávání v mateřské škole. Součástí školy je školní družina, která zajišťuje odpolední péči o žáky prvního stupně. Vzdělávací program zahrnuje standardní učební osnovy, doplněný o širokou škálu volitelných předmětů a kroužků. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a jejich všestranný rozvoj. K dispozici jsou moderně vybavené učebny a specializované prostory pro výuku, včetně tělocvičny a venkovních hřišť. Škola spolupracuje s rodiči a snaží se vytvářet příjemné a bezpečné prostředí pro vzdělávání a osobnostní růst dětí. Zaměření školy je na komplexní rozvoj dítěte s ohledem na jeho individuální potřeby a schopnosti. Bližší informace o organizaci školního roku, výuce a mimoškolních aktivitách naleznete v dalších dokumentech školy.
Další informace:
- IČO: 75005743
- Školu najdete ve městě či obci Domažlice, okres/obvod Domažlice, Plzeňský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Škola v Domažlicích, ta na Staškovce, mi vždycky připadala jako takové stabilní a docela příjemné místo. Celková atmosféra tam byla většinou fajn, děti se tam cítily bezpečně a řekla bych, že i rády. Vždycky tam bylo dost kroužků a dalších aktivit, takže nešlo jen o to sedět v lavicích. Naštěstí to nebylo tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas. Komunikace se školou většinou probíhala celkem hladce, když se něco řešilo, dalo se domluvit. Měla jsem pocit, že se tam snažili o otevřenost a že je jim na dětech záleží. Ale musím říct, že se to samozřejmě neobešlo i bez zádrhelů. Občas mi přišlo, že některé třídy byly dost plné, a to se pak projevilo na individuálním přístupu, který někdy chyběl. Některé děti se občas ve třídě nudily a jen čekaly na zvonění, protože tempo výuky jim třeba nesedlo. Nároky na děti mi někdy připadaly dost vysoké a občas bylo těžké najít shodu, když se řešily nějaké ty organizační věci. Někdy jsem zkrátka měla pocit, že by se dalo pracovat na větší flexibilitě a modernějším přístupu k některým věcem. Bylo to takové, že člověk vnímal snahu, ale zároveň i určité limity.