Jméno: Základní škola a Střední škola JEDNA RADOST, Pňov-Předhradí
Adresa: Školní 73, Pňov-Předhradí, 28941
Typ školy: Soukromá
Web: https://www.skolajednaradost.cz/
Soukromý vzdělávací ústav Škola JEDNA RADOST poskytuje kompletní výuku od prvního do devátého ročníku a je umístěna v Poděbradech s maximální početností 120 studentů. Kromě základního vzdělávání nabízí také školní klub, stravování a mimoškolní činnosti a služby, jako jsou kroužky a školní poradenství. V akademickém roce 2021/2022 škola zahájila první ročník čtyřletého Pedagogického lycea s denním studiem, čímž rozšířila možnosti dalšího vzdělávání. Škola JEDNA RADOST patří mezi malé, soukromé, “inovativní” školy. Tato instituce se zaměřuje na aplikaci moderních pedagogických principů. Místo čistého zaměření na výkon se snaží rozvíjet komplexní osobnost studenta. Klade důraz na podporu a respektující komunikaci, přebírání odpovědnosti studentů za své učení a ponechání co největší možné autonomie studentům. Výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách. Škola vytváří prostředí pro formování vlastních názorů, postojů a hodnot. Uplatňuje nástroje formativního hodnocení, respektující komunikace, badatelského přístupu a učení v souvislostech v rámci projektové výuky.
Délka studia:
- Čtyřleté studium
Kvalita výuky | |
Zázemí a vybavení | |
Vstřícnost školy | |
Stravování | |
Nálada a spolužáci | |
![]() |
Ufff… kde začít?
Dceru jsme museli po 3 měsících 7. třídy raději přesunout na státní školu (a to jsme si říkali, že už ji přesunovat nebudeme, protože to pro ni bude horší). Dobrá zpráva je, že pro ni to byl šok menší než pro tamější učitele. Proč? Tak třeba fyzika… tu na klasické ZŠ probírají od 6. třídy a když se s ní dcera prvně setkala, tak mohla akorát zahlásit, že fyziku nikdy neměla. Angličtina na takové “úrovni”, že jsme museli platit soukromé doučování. Práce s PC k smíchu. A mohl bych pokračovat… škola obecně nemá dobré výsledky ve srovnání s jinými školami. “Chlubí se” tím i ve výročních zprávách. Nějaké kroky k nápravě? Žádné. Výsledky při přijímacích zkouškách? Trístní.
Řeknete si: “Tak jako rodič, který si školu platí, se máte ozvat”. Ozvali jsme se. Výsledek? Ředitel na vás kouká usměvavě jak na idiota s tvrzením, že oni jsou spíš “škola na vztahy”. Ale kdeže! Školáci jsou až extrémně sprostí, neustále se řeší nějaké kázeňské problémy “domluvou” a bezvýsledně. Pro dceru byl přechod na novou školu úlevou, protože jsme zjistili, že z prostředí a “vztahů” měla spíš deprese než radost…
Dali jsme pryč všechny 3 děti, všechny jsou teď spokojené a je vidět, že je baví i domácí úkoly, které neznaly, neboť je tato škola nevede…
Doporučuji se vyhnout škole jedné “radosti” velkým obloukem. Když se někdo ozve, nic se stejně nezmění. Učitelé a poradci, kteří se ozvou, jsou umlčováni nebo to raději vzdají.
Na konec dodám, že jsme zvažovali žalobu, ale ta by byla pro jednu rodinu velice pracná. Pokud má ovšem někdo stejný problém a chtěl by to takto řešit, rádi se přidáme.