Studium tohoto uměleckořemeslného zaměření představuje unikátní syntézu výtvarného talentu, manuální zručnosti a hlubokých teoretických znalostí. Žáci se zde neučí pouze mechanicky opracovávat materiál, ale jsou vedeni k pochopení dřeva jako živé, historicky i esteticky cenné suroviny. Klíčovou součástí výuky je proto nejen praktický výcvik v dílnách, ale i obsáhlý teoretický základ. V předmětech jako dějiny umění se studenti detailně seznamují s jednotlivými slohy, ikonografií a vývojem nábytku či plastiky od antiky po modernu, což je nezbytné pro správné stylové zařazení a citlivou obnovu historických artefaktů. V technologických předmětech se probírají vlastnosti různých druhů dřevin, jejich chování při schnutí, náchylnost k poškození škůdci a metody jejich konzervace a ochrany. Neméně důležitá je chemie, která odhaluje tajemství historických lepidel, mořidel, laků a pigmentů a učí studenty, jaké moderní konzervační látky je možné bezpečně použít, aby nedošlo k nevratnému poškození původního díla. Praktická výuka se soustředí na dokonalé zvládnutí tradičních řemeslných technik. Studenti se učí pracovat s širokou škálou ručního nářadí, od různých typů řezbářských dlát a nožů přes hoblíky až po specializované nástroje pro intarzii či soustružení. Důraz je kladen na preciznost, čistotu řezu a schopnost napodobit rukopis starých mistrů. Kromě tvorby volných replik či vlastních uměleckých děl se studenti intenzivně věnují restaurátorským postupům, jako je zpevňování degradovaného dřeva, tmelení prasklin, doplňování chybějících částí řezby, retušování povrchových úprav či zlacení a polychromie. Nedílnou součástí je také kresba a modelování, kde si studenti rozvíjejí prostorovou představivost, cit pro proporce a kompozici, což následně zúročí při navrhování i realizaci vlastních prací. Cílem je vychovat komplexní osobnost, která dokáže nejen vytvořit nové umělecké dílo, ale také s pokorou a odbornou erudicí přistupovat k záchraně kulturního dědictví.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi tohoto specifického programu nacházejí uplatnění v překvapivě širokém spektru profesí, kde mohou zúročit své jedinečné dovednosti. Přímou cestou je pozice restaurátora v institucích spravujících kulturní dědictví, jako jsou národní památkové ústavy, muzea a galerie. Zde se podílejí na péči o sbírkové předměty, provádějí průzkumy stavu artefaktů, navrhují restaurátorské záměry a realizují odborné zásahy na historickém nábytku, sochách, rámech obrazů, intarziích či dřevěných architektonických prvcích. Další možností je zaměstnání v soukromých restaurátorských ateliérech a dílnách, které se často specializují na konkrétní oblast, například na restaurování strunných hudebních nástrojů, historických zbraní s dřevěnými pažbami nebo církevního mobiliáře. Mnoho absolventů se však rozhodne pro cestu samostatné výdělečné činnosti a založí si vlastní živnost. Jako OSVČ mohou přijímat zakázky od soukromých sběratelů, starožitníků či majitelů historických objektů, kteří potřebují odborně opravit cenný kus nábytku nebo zachránit poškozenou sochu. Kromě restaurování se mohou věnovat i zakázkové uměleckořemeslné tvorbě, jako je výroba přesných replik historického nábytku, tvorba stylizovaných interiérových doplňků nebo realizace volné sochařské tvorby ze dřeva. Jejich dovednosti jsou vysoce ceněny i v příbuzných oborech. Uplatnění nacházejí například v divadelním a filmovém prostředí jako scénografové, loutkáři nebo tvůrci rekvizit, kde vyrábějí kulisy, historické zbraně, loutky a další specifické předměty. Jejich přesnost a cit pro detail je také žádaná v modelářství, ať už při tvorbě architektonických modelů, průmyslových prototypů nebo historických modelů lodí a techniky.
Platy či mzdy
Platové a mzdové podmínky absolventů se výrazně liší v závislosti na zvoleném sektoru, úrovni zkušeností, specializaci a v neposlední řadě i na regionu. Nástupní platy absolventů, kteří zamíří do veřejného sektoru, tedy do muzeí, galerií či památkových ústavů, bývají zpravidla na nižší úrovni a řídí se platovými tabulkami pro státní zaměstnance. Tyto pozice však často nabízejí stabilitu, přístup k unikátním a prestižním projektům a možnost dalšího profesního vzdělávání. V soukromém sektoru, například v zavedených restaurátorských firmách, mohou být nástupní podmínky o něco příznivější, avšak hlavní finanční růst je úzce spjat s nabýváním praxe a prokazatelnými výsledky. Největší potenciál pro nadstandardní finanční ohodnocení skýtá dráha samostatně výdělečné osoby. Zde však příjem není garantován a plně závisí na schopnosti získávat zakázky, budovat si renomé a správně oceňovat svou práci. Zpočátku mohou být příjmy nepravidelné a nižší, ale s rostoucí reputací a portfoliem úspěšně realizovaných projektů se může hodinová sazba či cena za dílo vyšplhat na velmi atraktivní úroveň, která výrazně převyšuje průměrné mzdy v jiných řemeslných i akademických oborech. Prestižní zakázky na restaurování významných památek nebo tvorba pro movitou klientelu mohou přinést mimořádné finanční ohodnocení, které odráží exkluzivitu a vysokou odbornost dané práce. Obecně platí, že finanční ohodnocení v tomto odvětví roste přímo úměrně s kvalitou odvedené práce, zkušenostmi a dobrým jménem, které si odborník postupně buduje.
Uchazeči
Tento typ studia je jako stvořený pro jedince s mimořádnou trpělivostí, pečlivostí a vrozeným smyslem pro detail. Není vhodný pro netrpělivé povahy, které vyžadují rychlé výsledky a dynamickou akci. Ideální uchazeč je člověk, který dokáže strávit desítky, ba i stovky hodin soustředěnou prací na jediném detailu, aniž by ztratil motivaci. Musí v sobě mít kombinaci uměleckého cítění a technického myšlení, schopnost vnímat krásu v historických předmětech a zároveň chápat jejich materiálovou podstatu a konstrukci. Nezbytná je vynikající jemná motorika, pevná a citlivá ruka a dobrý zrak, které jsou klíčové pro precizní řezbářskou práci nebo jemné restaurátorské retuše. Budoucí student by měl mít hluboký zájem o historii, dějiny umění a tradiční řemesla. Měl by pociťovat pokoru vůči dílům starých mistrů a touhu zachovat kulturní odkaz pro další generace. Zároveň by neměl postrádat kreativitu a schopnost vlastního výtvarného vyjádření. Je to cesta pro introverty, kteří nacházejí uspokojení v tiché a soustředěné práci v ateliéru, pro perfekcionisty, kteří se nespokojí s kompromisem, a pro lidi s hlubokým vztahem ke dřevu jako materiálu. Právě pro takové jedince, kteří v sobě snoubí duši umělce, mysl technika a trpělivost mnicha, je čtyřletý maturitní studijní obor Řezbářství a restaurování dřeva ideální volbou.
