Tento unikátní uměleckořemeslný obor představuje fascinující syntézu precizní řemeslné práce, hlubokých historických znalostí a aplikovaných přírodních věd, jejímž cílem je záchrana a obnova kulturního dědictví zhotoveného z anorganických materiálů. Studium je koncipováno tak, aby studentům poskytlo komplexní soubor teoretických vědomostí a praktických dovedností nezbytných pro citlivou a odborně fundovanou péči o artefakty z kovů, kamene a dalších geologických či biologicko-geologických materiálů. V teoretické rovině je kladen důraz na dějiny umění a řemesel, které studentům umožňují správně časově i stylově zařadit restaurovaný předmět a pochopit jeho historický a umělecký kontext. Nezbytnou součástí výuky je také chemie a fyzika, kde se žáci učí o struktuře materiálů, mechanismech jejich koroze a degradace, a o chemických reakcích probíhajících při čisticích a konzervačních postupech. Dále se seznamují se základy mineralogie, petrografie a metalurgie, aby dokázali přesně identifikovat materiál, s nímž pracují, a zvolit adekvátní technologický postup. Praktická výuka, která tvoří jádro studia, probíhá ve specializovaných dílnách a ateliérech. Zde si studenti osvojují širokou škálu tradičních i moderních řemeslných technik. Učí se pracovat s kovem, což zahrnuje techniky jako je kování, cizelování, odlévání, svařování, letování či zlacení. V oblasti práce s kamenem a podobnými materiály se jedná o techniky sochařské, kamenické, štukatérské a mozaikářské. Klíčovou dovedností je schopnost provést důkladný průzkum předmětu, vypracovat podrobnou restaurátorskou dokumentaci včetně kresebné a fotografické části a navrhnout optimální postup zásahu, který respektuje autenticitu a historickou hodnotu díla. Absolventi jsou schopni provádět mechanické i chemické čištění povrchů, zpevňování (konsolidaci) degradovaných struktur, tmelení, lepení a doplňování chybějících částí, přičemž rekonstrukce jsou prováděny s maximálním citem a s použitím reverzibilních materiálů a postupů. Nedílnou součástí je i zvládnutí preventivní konzervace, tedy vytváření vhodných podmínek pro uložení a vystavování předmětů, aby se minimalizovalo riziko jejich dalšího poškozování.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi tohoto specifického zaměření nacházejí uplatnění v širokém spektru institucí i v soukromé sféře, kde je poptávka po odbornících schopných zachraňovat materiální svědectví minulosti. Jednou z hlavních oblastí jsou paměťové instituce, jako jsou muzea a galerie, kde mohou pracovat v konzervátorsko-restaurátorských odděleních na péči o sbírkové předměty. Jejich úkolem je zde nejen přímá záchrana artefaktů, ale i příprava předmětů pro expozice, depozitární uložení či zápůjčky. Dalším významným zaměstnavatelem jsou pracoviště Národního památkového ústavu, která se starají o památkový fond České republiky, od drobných archeologických nálezů po monumentální sochařská díla či architektonické prvky na hradech a zámcích. Uplatnění mohou nalézt také v archeologických ústavech, kde se podílejí na primární konzervaci nálezů přímo v terénu a jejich následném komplexním ošetření v laboratorních podmínkách. Mnoho absolventů se rozhodne pro dráhu osoby samostatně výdělečně činné a zakládá si vlastní restaurátorské ateliéry. Jako soukromí restaurátoři pak pracují na zakázkách pro státní instituce, církev, města a obce, ale i pro soukromé sběratele a majitele historických objektů. Konkrétní pracovní pozice mohou zahrnovat například pozici konzervátora-restaurátora kovů, kde se specializují na obnovu historických zbraní, zbroje, šperků, liturgických předmětů nebo bronzových soch. Jako restaurátoři kamene mohou pracovat na obnově kamenných portálů, soch, kašen, náhrobků či kamenných prvků fasád. Jejich práce může rovněž zahrnovat péči o vzácné mineralogické sbírky nebo restaurování předmětů z organolitů, jako jsou například historické šperky z jantaru či gagátu.
Platy či mzdy
Finanční ohodnocení absolventů se výrazně liší v závislosti na sektoru, ve kterém působí, a na úrovni jejich zkušeností a renomé. V případě zaměstnání ve státních a veřejných institucích, jako jsou muzea, galerie nebo památkové ústavy, jsou platové podmínky obvykle dány platovými tabulkami pro pracovníky v kultuře. Nástupní platy čerstvých absolventů bývají spíše skromnější, avšak s rostoucí praxí, získáváním specializací a případně i restaurátorské licence od Ministerstva kultury se jejich platové zařazení postupně zvyšuje. Výhodou této cesty je stabilita zaměstnání, přístup k unikátním a významným kulturním památkám a možnost dalšího profesního vzdělávání. Naopak v soukromém sektoru, tedy při práci na živnostenský list ve vlastním ateliéru nebo jako zaměstnanec soukromé restaurátorské firmy, jsou mzdové podmínky podstatně flexibilnější a potenciálně vyšší. Odměna je zde přímo závislá na objemu a náročnosti zakázek, rychlosti a kvalitě odvedené práce a především na vybudované reputaci. Úspěšný a vyhledávaný restaurátor s dobrou sítí kontaktů a excelentními referencemi si může přijít na velmi nadstandardní příjmy, které výrazně převyšují tabulkové platy ve státní sféře. Tato cesta však s sebou nese také větší míru nejistoty, nutnost aktivně vyhledávat zakázky a starat se o veškerou administrativu spojenou s podnikáním. Obecně platí, že finanční ohodnocení v tomto oboru roste přímo úměrně se zkušenostmi, specializací a kvalitou odvedené práce.
Uchazeči
Tento studijní obor je ideální volbou pro osobnosti, které v sobě snoubí několik zdánlivě protichůdných vlastností. Především je to člověk s obrovskou dávkou trpělivosti a pečlivosti, pro kterého je smysl pro detail přirozeností. Práce na záchraně historického artefaktu je často zdlouhavý a titěrný proces, který vyžaduje maximální soustředění a schopnost nenechat se odradit dílčími neúspěchy. Nezbytná je vynikající manuální zručnost, jemná motorika a cit v rukou, protože sebemenší chyba může způsobit nevratné poškození unikátního předmětu. Zároveň je však nutné, aby uchazeč disponoval nejen uměleckým cítěním, které mu pomáhá pochopit estetickou podstatu díla, ale i technickým a analytickým myšlením. Musí mít zájem o přírodní vědy, zejména chemii a fyziku, a nesmí se bát aplikovat vědecké poznatky v praxi. Důležitý je také hluboký zájem o historii a respekt k práci a odkazu předchozích generací, protože restaurátor není tvůrcem nového díla, ale pokorným služebníkem toho původního. Měl by to být člověk zodpovědný, samostatný, ale zároveň schopný pracovat v týmu odborníků z různých oblastí. Pokud tedy někdo v sobě cítí kombinaci řemeslné šikovnosti, uměleckého nadání, vědecké zvídavosti a lásky k historii, je pro něj studium oboru Restaurování kovů minerálů a organolitů tou správnou cestou.