Tento specializovaný maturitní obor představuje unikátní syntézu uměleckého talentu, řemeslné zručnosti a hlubokých teoretických znalostí z oblasti historie, chemie a materiálového inženýrství. Studium je koncipováno tak, aby studenty připravilo na vysoce odbornou a zodpovědnou práci spojenou se záchranou a obnovou kulturního dědictví zhotoveného z kovových materiálů. Klíčovými pilíři výuky jsou předměty jako Dějiny umění, které studentům poskytují nezbytný kontext pro pochopení historické a estetické hodnoty restaurovaných předmětů, a umožňují jim tak správně datovat a stylově zařadit jednotlivé artefakty. Neméně důležitá je Chemická technologie, kde se žáci seznamují s podstatou korozních procesů, vlastnostmi různých kovů a slitin, a především s chemickými látkami a postupy používanými při čištění, konzervaci a stabilizaci kovových povrchů. Stěžejní je samozřejmě samotná Technologie, která se zabývá historickými i současnými metodami zpracování kovů, jako je kování, odlévání, tepání, cizelování, rytí, svařování či letování, což absolventům dává schopnost nejen opravovat, ale i v případě nutnosti rekonstruovat chybějící části s použitím dobově odpovídajících technik. Naprosto esenciální složku studia tvoří praktická cvičení v dílnách, kde si studenti pod odborným vedením osvojují jemnou motoriku a preciznost nezbytnou pro práci s často velmi křehkými a nenahraditelnými historickými předměty. Učí se zde provádět diagnostiku poškození, navrhovat optimální restaurátorský záměr, pečlivě dokumentovat každý krok své práce a aplikovat konzervační a restaurátorské techniky, včetně povrchových úprav jako je zlacení, stříbření či patinování. Důraz je kladen také na etiku profese, tedy na princip minimálního zásahu a maximální respekt k původnímu dílu a jeho historické autentičnosti. Součástí vzdělávání je i kresba a modelování pro rozvoj prostorové představivosti a schopnosti navrhovat a realizovat rekonstrukce, a také základy ekonomiky a managementu pro případné budoucí vedení vlastního ateliéru.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi s takto specifickým a komplexním souborem dovedností nacházejí uplatnění na poměrně širokém spektru pracovišť, kde je vyžadována péče o historické sbírky a artefakty. Jejich primárním působištěm jsou státní i soukromé instituce jako muzea, galerie, památkové ústavy nebo archeologická pracoviště. Zde mohou zastávat pozice odborných konzervátorů-restaurátorů specializovaných na kovové předměty, kde je jejich hlavní náplní péče o sbírkové fondy, příprava exponátů na výstavy a provádění komplexních restaurátorských zásahů. Mohou pracovat jako odborní technici v muzejních dílnách, správci depozitářů zodpovědní za preventivní konzervaci a monitoring stavu uložených předmětů, nebo jako součást realizačních týmů při obnově památkově chráněných objektů, kde restaurují například historické mříže, zábradlí, kovové prvky dveří a oken, sochy či střešní krytiny. Jejich rukama tak procházejí historické chladné i palné zbraně, rytířská brnění, vzácné šperky, liturgické předměty jako kalichy a monstrance, vědecké přístroje, mince a medaile, kovové nádobí, nábytek s kovovými aplikacemi a nespočet dalších artefaktů z různých historických epoch. Velmi častou a perspektivní cestou je také založení vlastní živnosti a provozování soukromého restaurátorského ateliéru. Jako osoby samostatně výdělečně činné pak pracují na zakázkách pro soukromé sběratele, církevní instituce, aukční síně či přímo pro památkové ústavy a muzea na základě externích smluv. Někteří absolventi se mohou uplatnit i v příbuzných oborech, například jako umělečtí kováři a pasíři se zaměřením na tvorbu replik historických předmětů, nebo jako vysoce kvalifikovaní zlatníci a šperkaři specializovaní na opravy a restaurování starožitných šperků.
Platy či mzdy
Pokud jde o finanční ohodnocení, situace absolventů je značně variabilní a závisí na mnoha faktorech, především na sektoru, ve kterém se rozhodnou působit, a na úrovni jejich zkušeností a reputace. V institucích státní správy, jako jsou památkové ústavy nebo velká muzea, bývá nástupní ohodnocení spíše skromnější a řídí se platovými tabulkami pro pracovníky v kultuře. Výhodou zde bývá stabilita zaměstnání, pravidelný příjem a přístup k unikátním sbírkám a špičkovému vybavení, přičemž platový postup je vázán na délku praxe a dosažené vzdělání. Naopak v soukromé sféře, zejména při provozování vlastního ateliéru, je potenciál výdělku výrazně vyšší a není zde prakticky žádný horní strop. Finanční úspěch je zde ovšem přímo úměrný podnikatelským schopnostem, kvalitě odváděné práce, schopnosti získávat prestižní zakázky a budovat si dobré jméno v oboru. Renomovaný specialista s dlouholetou praxí a dobrými referencemi si může za svou vysoce odbornou práci účtovat částky, které výrazně převyšují průměrné mzdové ohodnocení. Obecně platí, že finanční odměna přímo koreluje s délkou praxe, hloubkou specializace a vybudovanou reputací. Nejedná se o obor pro rychlé zbohatnutí, ale spíše o stabilní a naplňující kariéru, která pro trpělivé a talentované jedince může v dlouhodobém horizontu zajistit velmi solidní finanční zázemí, obzvláště pokud se zaměří na lukrativní segment trhu, jako je restaurování pro soukromé sběratele či aukční síně.
Uchazeči
Tento typ studia je jako stvořený pro jedince s velmi specifickým nastavením osobnosti, kteří se vyznačují především andělskou trpělivostí, mimořádnou pečlivostí hraničící až s posedlostí detailem a hlubokým smyslem pro zodpovědnost. Je to cesta pro lidi, kteří dokáží hodiny a dny v naprostém soustředění pracovat na jediném detailu miniaturního předmětu a pociťují uspokojení z pomalého a metodického postupu práce. Nezbytností je vynikající jemná motorika, pevná a citlivá ruka a velmi dobrý zrak, často podporovaný lupou či mikroskopem. Ideální uchazeč by měl mít silné estetické cítění a cit pro materiál, ale zároveň nesmí postrádat technické a analytické myšlení. Je to cesta pro ty, kteří v sobě kloubí duši umělce s precizním myšlením technika a vědce, neboť musí chápat nejen krásu předmětu, ale i jeho chemickou a fyzikální podstatu. Předpokladem je také hluboký zájem o historii, dějiny umění a staré řemeslné techniky. Ideální kandidát má hlubokou úctu k historickému odkazu a ke kulturnímu dědictví a chápe, že jeho úkolem není tvořit nové dílo, ale s pokorou zachraňovat to, co vytvořili mistři před ním. Je to obor pro tiché a přemýšlivé povahy, které upřednostňují samostatnou a soustředěnou práci před dynamickým kolektivním prostředím a jsou ochotny se celoživotně vzdělávat a sledovat nové trendy a poznatky, což je podstatou oboru Restaurování kovů.
