Tento jedinečný uměleckořemeslný obor poskytuje studentům komplexní vzdělání na pomezí umění, řemesla a vědy, s cílem připravit je na vysoce specializovanou práci se vzácnými a často nenahraditelnými historickými artefakty. Studium klade mimořádný důraz na propojení teoretických znalostí s praktickými dovednostmi, které jsou pro budoucí profesi naprosto klíčové. V teoretické rovině se žáci ponoří do hlubokého studia dějin umění a dějin odívání, což jim umožní správně časově i stylisticky zařadit jednotlivé předměty, porozumět jejich původní funkci a estetické hodnotě. Nezbytnou součástí je i chemie, zaměřená na vlastnosti textilních vláken přírodního i syntetického původu, na chování barviv, pigmentů a různých druhů nečistot, a na chemické procesy probíhající při stárnutí materiálů i při samotných konzervačních a restaurátorských zásazích. Student se učí o různých druzích poškození, ať už mechanickém, biologickém, či způsobeném světlem a nevhodnými klimatickými podmínkami. Praktická výuka, která tvoří jádro studia, je pak zaměřena na osvojení si široké škály historických i současných textilních technik. Žáci se učí základům tkaní na různých typech stavů, aby pochopili samotnou podstatu konstrukce tkaniny, což je nezbytné pro její pozdější opravy. Dále si osvojují techniky ručního vyšívání, paličkování krajek, síťování, drhání a další dekorativní techniky, které jim umožňují nejen opravovat, ale v případě potřeby i citlivě rekonstruovat chybějící části historických textilií. Velký prostor je věnován technikám čištění, od suchých metod, jako je mikrovysávání, až po složité mokré procesy, které vyžadují přesnou analýzu materiálu a volbu vhodných chemických prostředků. Studenti se učí napínat a vyrovnávat deformované textilie, zpevňovat křehké a rozpadající se struktury pomocí podpůrných materiálů, jako jsou hedvábné krepelíny nebo speciální syntetické síťoviny, a provádět retuše a doplňky tak, aby byly odlišitelné od originálu, ale zároveň nerušily celkový estetický dojem. Součástí výuky je i precizní dokumentace, zahrnující podrobný písemný popis stavu předmětu před zásahem i po něm, detailní fotodokumentaci a grafické znázornění provedených prací, což je nezbytný standard v muzejní praxi. Cílem je vychovat odborníka, který dokáže nejen manuálně zručně opravit poškození, ale také analyticky zhodnotit stav artefaktu, navrhnout nejvhodnější postup zásahu s maximálním respektem k jeho historické a umělecké hodnotě a etickým principům oboru.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi tohoto specifického zaměření nacházejí uplatnění v širokém spektru institucí pečujících o kulturní dědictví, ale i v soukromém sektoru. Primárním pracovištěm jsou muzea a galerie s textilními podsbírkami, kde se mohou podílet na správě depozitářů, preventivní konzervaci a přípravě exponátů na výstavy. Pracovní pozice zde mohou být označeny jako konzervátor-restaurátor textilu, preparátor nebo správce sbírky. Další významnou oblastí jsou památkové objekty, tedy státní hrady a zámky, kde je zapotřebí péče o rozsáhlé a cenné soubory historických tapiserií, čalouněného nábytku, praporů, závěsů, baldachýnů a dalších interiérových textilií. Zde pracují jako součást týmu kastelána nebo jako externí specialisté. Významné uplatnění nalézají také v dílnách velkých divadel, zejména těch s historickou budovou a bohatým fundusem, kde se starají o údržbu, opravy a restaurování cenných historických kostýmů. Mohou pracovat i pro filmové a televizní produkce, které vyžadují výrobu či úpravu historicky věrných kostýmů a rekvizit. Neméně důležitou sférou je církevní prostředí, kde je poptávka po restaurování liturgických rouch, jako jsou ornáty, kasule, štoly, a dalších parament, například antependií a oltářních pokrývek. Mnoho absolventů se rozhodne pro dráhu samostatné výdělečné činnosti a zakládá si vlastní restaurátorské ateliéry. V takovém případě pracují na zakázkách pro soukromé sběratele, starožitníky, aukční síně, ale i pro výše zmíněné instituce formou externí spolupráce. Mohou se také specializovat na konkrétní oblast, například na restaurování krajek, gobelínů nebo historických oděvů, a vybudovat si tak renomé špičkového odborníka. Další možností je uplatnění ve výzkumných institucích nebo na vysokých školách, kde se mohou podílet na vědeckých projektech zaměřených na analýzu historických textilií a vývoj nových konzervačních metod.
Platy či mzdy
Finanční ohodnocení v této specializované profesi je značně diferencované a závisí na mnoha faktorech, především na sektoru, ve kterém absolvent působí. V počátcích profesní dráhy, zejména ve státním a veřejném sektoru, jako jsou muzea, galerie nebo památkové ústavy, bývají nástupní mzdové podmínky spíše skromnější a řídí se platovými tabulkami pro pracovníky v kultuře. Platový růst je zde pozvolný a je vázán na délku praxe, dosažené vzdělání a zařazení do platové třídy. Jistou výhodou je stabilita zaměstnání a přístup k unikátním sbírkovým předmětům a kontinuálnímu vzdělávání. Zcela odlišná situace panuje v soukromé sféře, kde si absolvent založí vlastní živnost nebo pracuje pro soukromý restaurátorský ateliér. Zde je finanční ohodnocení výrazně variabilnější a může dosahovat podstatně vyšších úrovní, není však zaručeno a závisí výhradně na množství a povaze zakázek. Cena práce se odvíjí od několika klíčových proměnných: od renomé a zkušeností restaurátora, od umělecko-historické hodnoty a velikosti restaurovaného předmětu, od časové náročnosti a složitosti požadovaného zásahu a v neposlední řadě od solventnosti klienta. Restaurování rozměrné barokní tapiserie pro soukromého sběratele bude finančně ohodnoceno zcela jinak než oprava drobné krajky pro regionální muzeum. Absolventi s vynikající pověstí a úzkou specializací si mohou účtovat prémiové sazby, jejich příjem je však nepravidelný a spojený s podnikatelským rizikem a nutností neustále si aktivně vyhledávat nové zakázky. Obecně platí, že tato profese není primárně volena pro rychlé a vysoké zbohatnutí, ale spíše z hlubokého zájmu a vášně pro obor, přičemž finanční odměna roste s léty praxe a budováním dobrého jména.
Uchazeči
Studium je ideální volbou pro osobnosti, které v sobě snoubí několik specifických a vzájemně se doplňujících vlastností. Především je to člověk s nekonečnou trpělivostí, mimořádnou pečlivostí a smyslem pro ten nejmenší detail, protože práce s křehkými, staletími starými materiály neodpouští spěch ani chyby. Nezbytností je vynikající jemná motorika, manuální zručnost a cit v prstech, který se blíží citu chirurga. Stejně důležité je silné výtvarné cítění, cit pro barvu, kompozici a materiál, které umožňuje provádět zásahy esteticky citlivě a v souladu s původním dílem. Kandidát by měl mít hluboký a upřímný zájem o historii, dějiny umění a stará řemesla, protože bez porozumění kontextu vzniku předmětu nelze provést kvalitní a eticky správný zásah. S tím souvisí i vysoká míra zodpovědnosti a pokory vůči původnímu dílu a jeho tvůrci; restaurátor není umělec tvořící nové dílo, ale služebník, který se snaží zachovat to staré pro budoucí generace. Vhodný uchazeč by měl mít také schopnost analytického a logického myšlení pro diagnostiku poškození a plánování pracovních postupů, stejně jako schopnost soustředěné, tiché a často osamělé práce. Ochota k celoživotnímu vzdělávání a sledování nových trendů a výzkumů v oboru je samozřejmostí. Není to obor pro netrpělivé a dynamické jedince hledající rychlé výsledky a neustálou akci. Pro takového jedince, který v sobě snoubí pokoru k minulosti s tvůrčím duchem, je obor Konzervování a restaurování textilií nejen studiem, ale celoživotním posláním.
