Tento unikátní umělecko-řemeslný maturitní obor představuje hluboký ponor do světa záchrany a obnovy historických dřevěných artefaktů, přičemž klade mimořádný důraz na propojení teoretických znalostí s intenzivní praktickou přípravou. Studium je koncipováno jako multidisciplinární cesta na pomezí umění, řemesla a aplikované vědy. Studenti se nejprve seznamují s širokým kontextem v předmětech jako jsou dějiny umění a nábytkových slohů, kde se učí rozpoznávat charakteristické znaky jednotlivých historických epoch od gotiky, přes renesanci, baroko, rokoko, klasicismus až po biedermeier, secesi a modernu. Tento historický základ je naprosto klíčový pro pochopení původních technologií a estetických záměrů tvůrců. Souběžně probíhá výuka chemie a technologie materiálů, která studentům poskytuje nezbytné znalosti o vlastnostech dřeva, jeho struktuře, chování v různých podmínkách a procesech jeho degradace. Učí se o typech a složení historických lepidel, tmelů, mořidel, laků a politur, ale také o moderních konzervačních materiálech, jejich reverzibilitě a dlouhodobé stabilitě. Stěžejní částí výuky je však praxe v dílnách, která zabírá značnou část rozvrhu. Zde si studenti pod vedením zkušených mistrů osvojují širokou paletu tradičních řemeslných technik. Začínají od základů, jako je ruční opracování dřeva, výroba klasických truhlářských spojů jako jsou čepy a dlab, rybinové spoje či svlakování. Postupně přecházejí ke složitějším dovednostem, mezi něž patří dýhování, intarzie a marketérie, kde se učí skládat obrazy a vzory z různých druhů dřevin. Neméně důležitou součástí je řezbářství, kde se studenti učí nejen opravovat poškozené historické řezby, ale také v případě nutnosti zhotovovat rekonstrukční řezby podle dochovaných fragmentů či ikonografických pramenů. Velký prostor je věnován povrchovým úpravám, zejména pak nanášení a leštění šelakové politury, což je jedna z nejnáročnějších, ale i nejautentičtějších technik. Studenti se učí také voskování, olejování a dalším dobovým metodám. Nedílnou součástí je i výtvarná příprava, která rozvíjí kreslířské dovednosti, cit pro tvar, kompozici a barvu, a modelování, které pomáhá pochopit trojrozměrnou formu. Absolvent se tak nestává pouhým řemeslníkem, ale komplexně vzdělaným odborníkem schopným provést průzkum daného objektu, navrhnout optimální postup konzervace či restaurování, provést samotný zásah v souladu s přísnými etickými kodexy a vše pečlivě zdokumentovat slovem i obrazem.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi tohoto specifického vzdělávacího programu nacházejí uplatnění v širokém spektru institucí i v soukromém sektoru, kde je jejich unikátní kombinace dovedností vysoce ceněna. Jednou z nejčastějších kariérních drah je pozice konzervátora-restaurátora v muzejních institucích, galeriích nebo památkových ústavech. Zde se podílejí na péči o sbírkové předměty, připravují exponáty pro výstavy, provádějí preventivní konzervaci a realizují komplexní restaurátorské zásahy na nejcennějších kusech národního kulturního dědictví, například na mobiliáři státních hradů a zámků. Mohou pracovat jako správci depozitářů, kde zodpovídají za optimální podmínky pro uložení citlivých dřevěných artefaktů a monitorují jejich stav. Další významnou možností je založení vlastní restaurátorské dílny a práce na živnostenský list. V takovém případě se stávají nezávislými odborníky, kteří pracují na zakázkách pro soukromé sběratele, starožitníky, církevní instituce nebo i pro veřejné instituce formou externí spolupráce. Tato cesta vyžaduje nejen vynikající odborné znalosti, ale i podnikatelského ducha, schopnost komunikovat s klienty a budovat si dobré jméno a reputaci, která je v tomto oboru klíčová. Absolventi se mohou také uplatnit ve specializovaných firmách zabývajících se komplexními rekonstrukcemi historických interiérů, kde jejich znalosti dobových technik a materiálů jsou neocenitelné. Někteří nacházejí práci u prestižních starožitníků nebo v aukčních síních, kde působí jako odborní poradci schopní posoudit stav, původnost a hodnotu nabízených předmětů, odhalit nepůvodní zásahy či falzifikáty. Jejich úkolem je připravit odborné posudky a popisy pro aukční katalogy. V neposlední řadě mohou své dovednosti využít i v příbuzných oblastech, například při výrobě přesných replik historického nábytku pro filmové produkce nebo pro muzejní expozice, kde je třeba nahradit originál kopií. Velmi zruční jedinci s uměleckým cítěním se mohou věnovat i volné umělecké tvorbě inspirované historickými technikami.
Platy či mzdy
Finanční ohodnocení absolventů je značně rozmanité a odvíjí se od řady faktorů, jako je sektor zaměstnání, úroveň zkušeností, specializace a především budovaná reputace. V počátcích kariéry, zejména při nástupu do veřejných institucí, jako jsou muzea či památkové ústavy, se mzdové podmínky obvykle řídí tabulkovými platy a mohou být spíše průměrné. Nabízejí však stabilitu, přístup k unikátním a významným zakázkám a možnost profesního růstu pod odborným vedením. S rostoucí praxí, získáváním specializovaných certifikátů a zvyšováním odbornosti plat postupně roste. Zcela odlišná situace panuje v soukromém sektoru. Samostatně pracující restaurátor nebo majitel zavedené dílny má potenciál dosáhnout na výrazně nadprůměrné příjmy. Jeho výdělky ovšem nejsou stabilní a přímo závisí na množství a náročnosti zakázek, které se mu podaří získat. Renomovaný specialista, který si vybudoval pověst experta na určité období (např. baroko) nebo techniku (např. marketérie), si může za svou práci účtovat velmi vysoké částky a jeho služby jsou vyhledávány klienty z celé země i ze zahraničí. Příjmy v tomto případě mohou značně kolísat v závislosti na aktuální poptávce a realizovaných projektech, ale v úspěšných obdobích mohou mnohonásobně převyšovat platy ve státní sféře. Uplatnění v komerční sféře, například jako znalec ve velké aukční síni nebo u předního obchodníka se starožitnostmi, rovněž nabízí velmi zajímavé finanční ohodnocení, které je často vázáno i na úspěšnost prodejů. Obecně platí, že tento obor není cestou k rychlému zbohatnutí, ale spíše investicí do dovedností a znalostí. Finanční úspěch je přímým odrazem mistrovství, spolehlivosti a dobrého jména, které si absolvent v průběhu let trpělivou a kvalitní prací vybuduje.
Uchazeči
Tento typ studia je ideální pro osobnosti, které v sobě snoubí několik zdánlivě protichůdných vlastností. Je určen pro jedince s mimořádnou trpělivostí, kteří jsou schopni strávit desítky až stovky hodin prací na jediném detailu, aniž by ztratili koncentraci a pečlivost. Vyžaduje obrovský smysl pro detail a téměř puntičkářskou preciznost, protože i nepatrná chyba může nevratně poškodit cenný historický originál. Nezbytná je vynikající manuální zručnost a jemná motorika, cit pro materiál a schopnost vést nástroj s naprostou jistotou. Zároveň musí mít student silné estetické cítění, schopnost vnímat harmonii tvarů, barev a proporcí, aby jeho zásahy byly v souladu s původním uměleckým záměrem díla. Důležitá je také velká míra pokory a respektu k práci starých mistrů; cílem není seberealizace, ale služba historickému artefaktu. Uchazeč by měl mít hluboký zájem o historii, dějiny umění a tradiční řemesla. Neměl by se bát ani chemie a fyziky, protože porozumění materiálovým vědám je pro správné provedení zásahu klíčové. Je to obor pro lidi přemýšlivé, analytické, schopné řešit problémy a hledat inovativní, ale zároveň šetrná a reverzibilní řešení. V neposlední řadě je to studium pro ty, kteří cítí zodpovědnost za uchování kulturního dědictví pro budoucí generace a nacházejí uspokojení v záchraně krásy a příběhů, které jsou v historických předmětech ukryty. Právě takové vlastnosti jsou základním předpokladem pro úspěšné zvládnutí a pozdější profesní naplnění v oboru Konzervování a restaurování nábytku a nepolychromované dřevořezby.
