Studium zaměřené na záchranu a obnovu historických dřevěných artefaktů je unikátním spojením uměleckého řemesla, vědeckého přístupu a hlubokého historického povědomí. Student se zde neučí pouze tradiční truhlářské a řezbářské techniky, ale proniká do samotné podstaty dřeva jako živého materiálu, který stárne, degraduje a vyžaduje specifickou péči. Klíčovou součástí výuky je proto pochopení chemických a fyzikálních procesů, které ovlivňují dřevěnou hmotu, ať už jde o napadení dřevokazným hmyzem, houbami, plísněmi nebo o degradaci vlivem světla, vlhkosti a teplotních změn. V teoretické rovině je kladen obrovský důraz na dějiny umění a nábytkových slohů, což studentům umožňuje správně identifikovat, datovat a kontextuálně zařadit předměty, se kterými pracují. Bez této znalosti by jakýkoli zásah postrádal odborný základ a mohl by vést k nevratnému poškození historické hodnoty. Praxe v dílnách je pak pilířem celého studia. Žáci se učí ovládat nejen klasické ruční nástroje jako dláta, hoblíky či pily, ale také se seznamují se specializovanými postupy, jako je výroba a aplikace kostních a klihových lepidel, příprava a nanášení šelakových politur, voskových past a olejových nátěrů podle dobových receptur. Nedílnou součástí je i zvládnutí technik intarzie a marketérie, tedy skládání obrazců z různých druhů dýh, a samozřejmě i umělecká dřevořezba pro rekonstrukci chybějících ornamentálních prvků. Velmi specifickou a náročnou disciplínou je pak samotná konzervace, která se soustředí na stabilizaci stávajícího stavu předmětu, petrifikaci zpráchnivělého dřeva a konsolidaci uvolněných částí. Studenti se učí provádět důkladný průzkum předmětu, vytvářet podrobnou textovou i fotografickou dokumentaci každého kroku a rozhodovat o míře zásahu v souladu s přísnými etickými kodexy, které upřednostňují zachování autenticity před estetickou dokonalostí. Mezi klíčové předměty tak patří technologie, materiály, chemie v konzervaci, dějiny výtvarné kultury, kresba, modelování, praktická cvičení v dílnách a odborná praxe v muzeích či soukromých ateliérech. Cílem je vychovat odborníka, který dokáže citlivě skloubit řemeslnou zručnost s vědeckými poznatky a uměleckým citem pro záchranu kulturního dědictví pro budoucí generace.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi tohoto specializovaného oboru nacházejí uplatnění v širokém spektru institucí i v soukromém sektoru, kde je jejich unikátní kombinace dovedností vysoce ceněna. Primárním pracovištěm jsou často státní a regionální muzea, galerie a památkové ústavy, kde působí na pozicích konzervátorů nebo restaurátorů ve specializovaných dílnách. Zde se starají o sbírkové předměty, připravují je pro expozice, provádějí preventivní konzervaci a realizují komplexní restaurátorské zásahy na historickém nábytku, sochách, rámech obrazů, hudebních nástrojích či jiných dřevěných artefaktech. Mohou se také podílet na správě depozitářů a zajišťování optimálních klimatických podmínek pro uložení cenných předmětů. Další významnou možností je práce v soukromých restaurátorských ateliérech, které často pracují na zakázkách pro soukromé sběratele, starožitníky, ale i pro církevní instituce při obnově kostelního mobiliáře, jako jsou oltáře, kazatelny či lavice. Zde je často kladen větší důraz na rychlost a efektivitu, avšak při zachování nejvyšších profesních standardů. Někteří absolventi se rozhodnou pro samostatnou dráhu a založí si vlastní živnost, což jim umožňuje flexibilně si vybírat zakázky a specializovat se na určitou oblast, například na restaurování biedermeierovského nábytku, barokních plastik nebo třeba jen na historické povrchové úpravy. Takový specialista se může stát vyhledávaným odborníkem pro velmi specifické úkoly. Uplatnění je možné nalézt i ve velkých starožitnictvích, kde se absolvent může stát klíčovou osobou pro posuzování stavu a originality vykupovaných předmětů a pro jejich odbornou opravu před dalším prodejem. Mimo přímé restaurování se mohou uplatnit i jako umělečtí truhláři ve firmách zaměřených na výrobu replik historického nábytku nebo na zakázkovou výrobu luxusního mobiliáře vyžadujícího znalost starých technik. V neposlední řadě mohou působit jako technici či specialisté v oblasti památkové péče, kde se podílejí na průzkumech historických staveb a jejich dřevěných prvků, jako jsou krovy, dveře, okna či obložení.
Platy či mzdy
Mzdové či platové podmínky absolventů se výrazně liší v závislosti na sektoru, ve kterém působí, na úrovni jejich zkušeností, specializaci a budované reputaci. V počátcích profesní dráhy, zejména při nástupu do veřejných institucí jako jsou muzea či památkové ústavy, bývá finanční ohodnocení spíše skromnější a řídí se platovými tabulkami a tarify pro veřejný sektor. Zde je však výhodou stabilita zaměstnání, přístup k unikátním sbírkovým předmětům a možnost dalšího profesního růstu a vzdělávání. S narůstající praxí a získáváním cenných referencí se finanční ohodnocení postupně zvyšuje. Naopak v soukromém sektoru, ať už v zaměstnaneckém poměru v renomovaném ateliéru nebo při práci na volné noze, je výdělkový potenciál podstatně vyšší. Zde cena práce není dána tabulkami, ale dohodou a odvíjí se od složitosti zakázky, jejího rozsahu, použitých materiálů a především od prestiže a jména samotného odborníka. Vysoce specializovaní a uznávaní experti, kteří mají za sebou úspěšnou realizaci významných projektů, si mohou za svou práci účtovat částky, které jsou výrazně nadprůměrné, jelikož jejich dovednosti jsou na trhu vzácné a nenahraditelné. Finanční úspěch v tomto oboru je tedy méně o rychlém zbohatnutí a více o postupném budování kariéry založené na preciznosti, spolehlivosti a prokazatelných výsledcích, které s časem přinášejí stále lukrativnější zakázky a zasloužené uznání.
Uchazeči
Tento typ studia je ideální pro osobnost, která v sobě snoubí několik klíčových vlastností, bez nichž je úspěšné a naplňující působení v oboru téměř nemyslitelné. Na prvním místě stojí bezmezná trpělivost a schopnost dlouhodobého soustředění na detailní, často až monotónní práci, která může trvat týdny i měsíce. Je to obor pro tiché pozorovatele, kteří dokáží hodiny sedět nad jedním poškozeným ornamentem nebo opatrně odstraňovat vrstvy starého laku milimetr po milimetru. Nezbytná je mimořádná manuální zručnost, jemná motorika a cit v rukou, protože práce s křehkými a nenahraditelnými historickými materiály neodpouští chyby. Kandidát by měl mít vrozený smysl pro estetiku, tvarovou představivost a výtvarné cítění, aby dokázal nejen technicky správně opravit, ale i citlivě doplnit chybějící části v souladu s duchem původního díla. Zároveň je však vyžadováno i analytické a technické myšlení pro pochopení konstrukčních principů, materiálových vlastností a chemických reakcí. Zásadní je hluboký respekt k historii, pokora před prací starých mistrů a vědomí obrovské zodpovědnosti za zachování kulturního dědictví. Není to práce pro netrpělivé a impulzivní jedince hledající rychlé výsledky, ale pro pečlivé, metodické a zodpovědné lidi, kteří nacházejí uspokojení v pomalém a precizním procesu záchrany a obnovy. Pro takové jedince, kteří v sobě snoubí lásku k historii, umění a precizní práci se dřevem, je studijní obor Konzervace opravy a restaurování předmětů ze dřeva – 8242N09 ideální volbou.
