Vložené recenze

2 komentáře u „ISŠ, Mladá Boleslav“

1. Školu bych hodnotil velice dobře, učitelé jsou velice vstřícní, kvalita učiva a výbava školy slušná. Hodnotil bych ji jako velice dobrou.

   Odpovědět

3. Jedinou hvězdu v této recenzi školy zajišťují pan učitel O. B. a pan učitel O. P., kteří byli jediní, kdo dokázali studenty nejen naučit, ale také nadchnout pro jejich předměty. Vše ostatní bylo v mínusu. Ředitel školy Š. K. je velmi arogantní od první schůzky, kde se místo relevantních otázek stěžoval na svoji práci, přičemž já jsem ani nebyla studentem. Má antipatie k jeho osobě se po studiu na škole ještě prohloubila. Ředitel školy v školním rozhlasu během hodin naštvaně hlásí, že se chováme jako studenti neslušně, neboť nezdravíme, avšak po celé čtyři roky mě on nikdy nepozdravil nazpět. Za celé studium jsem od něj „Dobrý den“ neslyšela. Štefan Klíma se snaží prezentovat školu jako velmi přátelské, příjemné a bezpečné prostředí, ale realita je naprosto odlišná. Jediným, kdo dostává na škole pozornost, jsou třídy Předškolní a mimoškolní pedagogiky, na ostatní je zapomínáno. Nyní mohu říct, že prezentace školy nereprezentuje mou zkušenost.
   Š. K. však není jediný, kdo své studenty dostává do úzkostí. Paní učitelka J. P. z mé zkušenosti dokáže potrápit studenty ještě více. Zde jsou situace, jež jsem s ní zažila podle mé paměti: paní učitelka některá maturitní témata vůbec neprobírala, vytiskla nám léta nastřádané papíry a my jsme si v nich zvýrazňovačem vyznačily důležité věci. Tento typ zápisků byl velmi nepřehledný a zmatený. J. P. si vybírá oblíbence, je vždy vyzvedá na vrchol třídy, dává ostatním jako životní příklad. Na začátku čtvrtého ročníku jsme byly povinně nuceny napsat na papír, kam směřujeme po střední škole. Paní P. si papír přečetla a vysmála se nám, že na tyto školy nemáme šanci se dostat, samozřejmě s výjimkou oblíbenců. Jak na hodinách českého jazyka, tak při výuce odborných předmětů oboru Informační služby, nám bylo neustále připomínáno, že na nic není dostatek času, takže přípravy v hodinách byly velmi stresující. Navíc nebyla jediná hodina, kdy nám nebylo vyhrožováno, že nás na maturitní zkoušce nepustí. Pro studentky oboru Informační služby byly zážitky ještě horší.
   Naše malá devítičlenná třída byla paní P. rozdělena na dvě „poloviny“. První skupinu popisovala jako snaživou, chytrou, ty, co se dostanou k maturitě a uspějí. A na druhou skupinu, která se dle jejich slov nechystala na hodiny, považovala za línou. Dle jejich slov tato druhá skupina, i kdyby se dostala k maturitě, neuspěje. Na naléhání druhé skupiny, že se učí a snaží, reagovala nedůvěrou a zpochybňovala naši snahu. Paní učitelka J. P. vědomě ignorovala studenty, kteří měli panické záchvaty v hodinách. Jen na ně znechuceně pohlížela a komentovala, že v takovém stavu člověka nemůže pustit k maturitě a jak neúspěšný bude v dalším životě. Ignoruje studenty s psychickými problémy, odmítá připustit existenci deprese a vytváří nebezpečné stereotypy. Loutkou paní učitelky P. se stal pan učitel S., který během těch čtyř let ztratil jakékoliv individuální myšlení a zřejmě i chuť k učení. Ani jako třídní učitel se svých studentů nezastával a vždy stál na straně paní učitelky P..
   Dalším důležitým problémem byly maturitní práce. Jejich názvy byly během prázdnin změněny, studentům byli též vyměněni vedoucí práce a oponenti. Učitelé existenci této změny odmítali. Témata maturitních prací nám byly předloženy, oblíbené studentky měly výhodu výběru vlastních témat. Celý proces vytváření maturitní práce byl chaotický – existoval sice Word dokument, ale měnil se podle toho, co se zalíbilo paní učitelce Peškové. Na pracích jsme pracovaly samostatně, bez jakýchkoliv příprav v minulých letech, všechny chyby nám byly vyloženy jako fatální. Hodnocení maturitních prací záviselo na individuálních vedoucím práce a oponentovi a nebylo vůbec jednotné. Toto je jen kus z toho, co jsme já a mí spolužáci prožívali po čtyři roky na této škole. Neustále lituji, že jsem na Karmel nastoupila, a stydím se za svou střední školu. Vše zde uvedené je subjektivní, jedná se pouze o mou osobní zkušenost, nejedná se o pomluvu ani poškození dobrého jména.

   Odpovědět