Jméno: Dětský diagnostický ústav, základní škola, Praha 4, U Michelského lesa 222
Adresa: U Michelského lesa 222, Praha, 14000
Typ školy: Veřejná
Dětský diagnostický ústav – základní škola a školní jídelna v Praze 4, U Michelského lesa 222, je specializovaná škola poskytující vzdělání žákům s různými specifickými poruchami učení a chování. Škola nabízí individuální přístup k vzdělávání s cílem optimalizovat vzdělávací proces pro každého žáka. Vyučovací proces je založen na komplexní diagnostice a pedagogicko-psychologickém poradenství. Škola disponuje odborným personálem, který zahrnuje učitele, speciální pedagogy, psychologa a další odborníky. Součástí školy je také školní jídelna, která zajišťuje stravování žáků. Vzdělávací program je sestaven tak, aby respektoval individuální potřeby a možnosti každého dítěte a zaměřuje se na rozvoj jeho silných stránek. Nabízí základní vzdělávání dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Kromě standardních předmětů je vzdělávání doplněno o rehabilitační a kompenzační aktivity. Škola spolupracuje s rodiči a dalšími institucemi s cílem zajistit komplexní péči o žáky.
Další informace:
- IČO: 48134333
- Školu najdete ve městě či obci Praha, okres/obvod Praha 4, Hlavní město Praha.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Ta škola U Michelského lesa… na první dobrou je znát, že to není tak úplně obyčejná základka. Tam se na děti prostě kouká jinak, daleko víc individuálně. Ty menší třídy jsou k nezaplacení, když má někdo specifické potřeby, takže tam se mu dostane mnohem víc pozornosti. Je to takové bezpečné útočiště pro ty, kdo se jinde trápí. Působilo na mě, že tam jsou profíci, co vědí, jak s dětmi s různými problémy pracovat, a to je fakt ohromné plus. Komunikace se školou mi vždycky přišla docela v pohodě, člověk měl pocit, že se dá domluvit a že si nikdo nenechá nic pro sebe. Na druhou stranu, to prostředí je holt specifické. Občas mám pocit, že to na některé děti může působit až moc svazující, takové institucionální. Někdy se mi zdálo, že část třídy se prostě nudí a čeká na zvonění, místo aby je to strhlo. Není to tam tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, to zase ne, ale na akademické výkony se někdy klade menší důraz, spíš se řeší to chování a celkové začlenění. Chápu proč, ale pro ty děti, co by mohly jít dál, to může být trochu škoda. A je tam taky takový ten pocit, že už je to pro někoho poslední stanice, což může být pro děti i pro rodiče těžké na psychiku.