
Jméno: Základní škola, Příbram VII, Bratří Čapků 279
Adresa: Bratří Čapků 279, Příbram, 26101
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Základní škola Příbram VII, se sídlem na adrese Bratří Čapků 279, je příspěvkovou organizací. Škola nabízí základní vzdělání žákům dle platných rámcových vzdělávacích programů. Součástí výuky jsou předměty obecného vzdělávání, doplněné o volitelné předměty a kroužky dle aktuální nabídky. Škola disponuje potřebným vybavením pro výuku a realizaci školních aktivit. Pro žáky je k dispozici školní družina zajišťující odpolední dohled a zájmové činnosti. Škola spolupracuje s rodiči žáků a místní komunitou. Vzdělávací proces je zaměřen na rozvoj klíčových kompetencí žáků a jejich přípravu na další studium. Organizace školního roku se řídí platným školským kalendářem. Bližší informace o výuce, kroužcích, školní družině a dalších aktivitách školy lze získat na webových stránkách nebo přímo ve škole.
Další informace:
- IČO: 71295003
- Školu najdete ve městě či obci Příbram, okres/obvod Příbram, Středočeský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Na ZŠ Bratří Čapků mi hned na začátku utkvěla v paměti taková ta příjemná, skoro až rodinná atmosféra, která tam panovala. Bylo to takové uklidňující, člověk tam neměl pocit nějakého velkého a studeného kolosu. Velké plus bylo, jak jsem vnímala ten důraz na bezpečí a celkově milé prostředí, kde se děti nemusely bát. Některé paní učitelky se opravdu snažily, bylo vidět, že je jejich práce baví a dokázaly děti nadchnout pro věci, které by je jindy třeba ani nenapadlo zkoumat. Také organizace různých školních akcí mi přišla docela promyšlená, nebyla to jen taková ta povinná výplň programu. Co mě ale občas mrzelo, byla komunikace. Sem tam mi přišlo, že informace ke mně doputovaly pozdě nebo byly neúplné, a člověk se pak musel sám doptávat. Nebylo vždycky úplně snadné se rychle něco dozvědět, což někdy bylo frustrující. Také jsem si všimla, že ne na všechny děti se nahlíželo úplně individuálně. U některých předmětů jsem měla pocit, že se část třídy spíš nudí a jen čeká na zvonění, místo aby byla do učení skutečně zapojená. Neříkám, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, ale prostě to občas nebylo tak živé a poutavé. Nároky na děti byly také dost proměnlivé, jednou se mi zdálo, že se tlačí hodně, podruhé zase člověk nabyl dojmu, že se jen tak proplouvá. Někdy jsem si přála větší konzistentnost a jasnější směr ve výuce.