⭐ Vložené recenze

1. Ta škola Ivany Olbrachta v Semilech, tak na mě zanechala takový smíšený dojem. Hned na začátku musím říct, že mi přišlo super, jak se tam snažili o nějaké extra aktivity. Nebylo to jen o sezení v lavicích, ale dělali i věci venku nebo projekty, to se mi líbilo, že to nebylo jen o biflování, člověk měl pocit, že se tam děti rozvíjí i jinak. Komunikace se školou se zdála docela vstřícná, když člověk něco potřeboval, obvykle se dalo domluvit, nebylo to tak, že by to jenom zatrhli. Atmosféra ve třídách mi přišla většinou fajn, děti tam nebyly vyloženě pasivní, spíš se jim i dařilo se zapojovat, to bylo vidět, že tam je energie a snaha něco dělat. Nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas. Ale zase, když se na to dívám zpětně, tak se občas objevily i věci, co mě mrzelly. Někdy se zdálo, že nároky jsou hodně vysoké a ne úplně pro každé dítě. Že některé děti se v tom tempu prostě ztrácely a pak část třídy se nudila a čekala na zvonění. A i když se snažili, tak někdy ta organizace mohla být o chlup lepší, přece jen to bylo znát, že tam občas trochu chaos panoval. Bezpečí je samozřejmě na prvním místě a tam jsem měla občas takový neklidný pocit, jako by se některé věci neřešily dostatečně, nebo se spíš zametaly pod koberec. To mě pak mrzelo, protože tohle je pro rodiče vždycky peklo. Ale celkově to prostě není černobílé, má to své lepší i horší stránky.

   Přidat reakci