Jméno: Základní škola Kolín III., Lipanská 420
Adresa: Lipanská 420, Kolín, 28002
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://4zskolin.cz
Základní škola Kolín III. – Lipanská 420 je základní škola v Kolíně, sídlící na adrese Lipanská 420. Škola nabízí běžný systém základního vzdělávání pro žáky prvního až devátého ročníku. Součástí školy je školní družina zajišťující odpolední péči o žáky. K dispozici je také školní jídelna poskytující stravování žákům i zaměstnancům. Škola spolupracuje s Městským úřadem Kolín a s dalšími institucemi. V oblasti výuky škola využívá moderní technologie a klade důraz na individuální přístup k žákům. Nabízí široké spektrum výukových aktivit. Pro žáky jsou k dispozici různé kroužky a volnočasové aktivity. Škola se zaměřuje na komplexní rozvoj osobnosti každého žáka, podporuje jeho individuální schopnosti a připravuje ho na další studium. Podrobnější informace o škole, jejím vzdělávacím programu, nabízených aktivitách a kontaktech je možné získat na webových stránkách školy nebo osobní návštěvou.
Další informace:
- IČO: 48663808
- Školu najdete ve městě či obci Kolín, okres/obvod Kolín, Středočeský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
ZŠ Lipanská mi v paměti zůstává jako místo, kde bylo vidět, že se snaží něco dělat. Celková atmosféra tam působila příjemně, nebylo to takové to sterilní prostředí, které člověk občas někde zažije. Líbilo se mi, že se tam dělo spoustu akcí, které dětem zpříjemňovaly dny. Neměla jsem pocit, že by se tam jen pouštěly filmy, aby se zabil čas, naopak se snažili o pestrost a nějakou aktivitu. S bezpečností tam byl také celkem klid, člověk se nemusel bát, že by se tam něco dělo. Ale samozřejmě nebylo všechno úplně růžové. Někdy komunikace se školou chtěla dost trpělivosti a člověk měl pocit, že se informace šíří spíš šeptandou než nějakou jasnou cestou. Taky nároky na děti mi přišly občas hodně kolísavé, chvíli se dělalo tolik věcí, že se část třídy skoro ztrácela, jindy zase to bylo tak volné, že se ti živější jedinci docela nudili a čekali na zvonění. Tam by to chtělo asi víc najít nějakou střední cestu. Občas jsem měla pocit, že některé věci se řeší dost obecně a na individuální přístup moc nezbývá prostor. Když bylo třeba něco domluvit, trvalo to a občas se člověk cítil spíš jako jeden z mnoha. Není to peklo, ale ani úplná idylka, prostě průměr, kde jsou světlé momenty i ty, kdy si člověk povzdechne.