
Jméno: Základní škola Praha – Kbely
Adresa: Albrechtická 732/1, Praha, 19700
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://www.skola-kbely.cz
Základní škola Praha – Kbely nabízí základní vzdělání žákům od první do deváté třídy. Škola disponuje moderně vybavenými učebnami, včetně jazykových laboratoří a počítačové učebny. K dispozici je také školní družina a jídelna. Školní vzdělávání je doplněno o řadu mimoškolních aktivit. Mezi ně patří například sportovní kroužky, zájmové kroužky a exkurze. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a snaží se vytvořit příjemné a bezpečné prostředí pro výuku. Ve spolupráci s rodiči se škola snaží o všestranný rozvoj osobnosti každého žáka. Součástí školy je i školní knihovna. Nabízí se možnost individuální i skupinové doučování. Pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami je zajištěna potřebná individuální podpora. Škola úzce spolupracuje s rodiči a snaží se o otevřenou komunikaci. Věnuje se prevenci rizikového chování žáků.
Další informace:
- IČO: 61384780
- Školu najdete ve městě či obci Praha, okres/obvod Praha 9, Hlavní město Praha.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Když se na tu školu dívám zpětně, první, co mě napadne, je ten celkově světlý a moderní dojem. Prostředí tam působí moc příjemně, všechno čisté, vzdušné. Člověk má pocit, že se tam pro děti dělá spousta věcí navíc, že to není jen o sezení v lavici. Různé akce, kroužky, je vidět, že se snaží nabídnout opravdu širokou škálu aktivit, aby si každé dítě něco našlo a nenudilo se. Učitelé se zdají být zapálení, plní energie a je cítit, že jim na dětech záleží. Většinou jsem byla informovaná o všem důležitém a komunikace probíhala hladce. Jenže pak je tu ta druhá strana mince. Je to obrovská škola, fakt moloch, a to se bohužel projevuje v tom, že se děti můžou snadno ztratit v davu. Někdy mi chyběl pocit, že se jim dostává dostatek té osobní pozornosti, že každý není jen jedno z mnoha čísel. V některých hodinách to pak bohužel dopadalo tak, že se část třídy prostě nudila a jenom čekala, až zazvoní. Nebylo to tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, ale ten drive tam chyběl. Bezpečnost dětí o přestávkách, hlavně venku, je při takovém množství školáků taky velké téma. Občas jsem měla pocit, že to není úplně pod kontrolou. A komunikace s některými učiteli nebo s vedením občas působila dost formálně, taková ta úřední mašinerie, která moc nepomohla, když člověk potřeboval něco citlivějšího probrat. Ale celkově to zas nebylo žádné peklo, prostě má své muchy, ale i ty světlé chvilky.