Jedná se o vysoce specializovaný uměleckořemeslný obor, který studenty připravuje na citlivou a odborně podloženou péči o kulturní dědictví. Studium je koncipováno jako unikátní spojení výtvarného talentu, řemeslné zručnosti a vědeckých poznatků, přičemž klíčovým cílem je zachování uměleckých a historických děl pro budoucí generace. V praktické rovině se žáci od prvních ročníků systematicky věnují rozvoji základních výtvarných dovedností. Klíčovým předmětem je kresba, která slouží nejen jako prostředek k vyjádření, ale především jako analytický nástroj pro pochopení tvaru, objemu a kompozice původních děl. Stejně důležitá je malba, kde se studenti seznamují s různými technikami od akvarelu a tempery až po olejomalbu, přičemž se učí nejen malovat, ale hlavně chápat technologickou podstatu barevných vrstev. Zásadní součástí výuky je předmět technologie, v rámci kterého se studenti noří do tajů historických materiálů a postupů. Zkoumají vlastnosti pigmentů, pojiv, podkladových materiálů a laků, učí se je sami připravovat podle starých receptur a rozumět procesům jejich stárnutí a degradace. V ateliérech se pak věnují kopírování děl starých mistrů, což je nenahraditelná metoda pro hluboké pochopení jejich techniky, rukopisu a materiálové skladby. Postupně přecházejí ke složitějším úkolům, jako je restaurování menších předmětů a nácvik specifických dekorativních technik, například zlacení, polychromie na dřevě, sgrafita, fresky či tvorby iluzivních maleb. Teoretická část studia je neméně robustní a tvoří nezbytný základ pro kvalifikovaná rozhodnutí v praxi. Dějiny umění poskytují studentům kontext pro díla, se kterými pracují, a učí je rozpoznávat stylová období a ikonografii. Chemie a fyzika jim dávají nástroje pro pochopení chemických reakcí probíhajících v materiálech, příčin jejich poškození a principů fungování konzervačních látek. Důležitá je také památková péče a etika, kde se studenti učí principům minimálního zásahu, reverzibility postupů a významu důkladné dokumentace každého kroku. Výsledkem studia je absolvent, který disponuje nejen výjimečnou manuální zručností a citem pro detail, ale také schopností kritického myšlení, analýzy stavu díla a navržení vhodného postupu záchrany, který respektuje jeho historickou a uměleckou autenticitu.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi nacházejí uplatnění v širokém spektru institucí a profesí, kde mohou zúročit své specifické dovednosti. Častou startovní pozicí je práce v týmu zavedeného restaurátora s licencí Ministerstva kultury, kde získávají neocenitelnou praxi na reálných zakázkách, ať už se jedná o restaurování oltářních obrazů v kostelech, nástěnných maleb na zámcích nebo historických fasád domů. Mohou pracovat jako zaměstnanci ve státních i soukromých restaurátorských ateliérech, které se specializují na určité typy památek. Další významnou oblastí uplatnění jsou paměťové instituce, jako jsou muzea a galerie. Zde mohou působit na pozicích techniků-konzervátorů, kde jejich náplní práce není jen samotné restaurování, ale také preventivní péče o sbírkové předměty v depozitářích, monitorování klimatických podmínek, příprava děl pro výstavy a jejich bezpečná instalace. Stávají se tak strážci svěřených sbírek. Pracovní příležitosti nabízí také Národní památkový ústav a jeho územní pracoviště, kde se mohou podílet na správě a péči o památkový fond České republiky, zpracovávat odborná stanoviska nebo se účastnit průzkumů. Po získání dostatečné praxe a případně i licence se mnoho absolventů rozhodne pro dráhu samostatného živnostníka. Mohou se specializovat na úzkou oblast, například na restaurování polychromovaných soch, historických výmaleb, pozlacovačské práce nebo restaurování dekorativních prvků na nábytku, a budovat si vlastní klientelu mezi soukromými sběrateli, farnostmi či majiteli historických nemovitostí. Absolventi jsou rovněž skvěle připraveni pro pokračování ve studiu na vysokých školách uměleckého či restaurátorského zaměření, jako je Akademie výtvarných umění v Praze, Vysoká škola uměleckoprůmyslová nebo Fakulta restaurování v Litomyšli, což jim otevírá cestu k nejvyšším metám v oboru, včetně získání vlastní licence.
Platy či mzdy
Finanční ohodnocení absolventů je velmi rozmanité a výrazně závisí na sektoru, ve kterém působí, a na úrovni jejich zkušeností a renomé. Nástupní mzdové podmínky ve státním sektoru, tedy v muzeích, galeriích či památkových ústavech, jsou spíše skromné a řídí se platovými tabulkami pro kulturní pracovníky. Růst platu je zde pozvolný a navázaný na odsloužené roky a dosažené vzdělání. Na druhou stranu tyto pozice často nabízejí větší stabilitu, pravidelnou pracovní dobu a přístup k unikátním projektům a technologiím. V soukromém sektoru, ať už jako zaměstnanec v restaurátorském ateliéru nebo jako samostatně výdělečná osoba, je finanční potenciál podstatně vyšší, ale zároveň je spojen s větší mírou nejistoty a nutností aktivně vyhledávat zakázky. Odměna se zde odvíjí od složitosti a rozsahu zakázky, prestiže klienta a především od reputace a specializace samotného odborníka. Zkušený a vyhledávaný specialista na vzácné techniky může dosáhnout na velmi nadstandardní příjmy, které výrazně převyšují průměrné mzdy. Zpočátku však může být finanční situace, zejména pro živnostníky, nestabilní a vyžaduje budování sítě kontaktů a dobrého jména, což je proces na několik let. Obecně platí, že finanční úspěch v tomto oboru není okamžitý, ale je výsledkem dlouhodobé tvrdé práce, neustálého vzdělávání a budování důvěry a respektu v odborné komunitě.
Uchazeči
Tento typ studia je vhodný pro specifický typ osobnosti, která v sobě snoubí několik zdánlivě protichůdných vlastností. Především je to člověk s obrovskou trpělivostí a schopností hlubokého soustředění na detail. Práce je často zdlouhavá, piplavá a vyžaduje absolutní preciznost, kde milimetrové odchylky hrají roli. Nezbytná je mimořádná manuální zručnost a cit v rukou, který se blíží citu chirurga. Zároveň musí být uchazeč člověkem s hlubokou pokorou a úctou k historickému dílu. Cílem není seberealizace a zanechání vlastního otisku, ale služba původnímu autorovi a jeho dílu. Je to profese vyžadující schopnost potlačit vlastní ego. Ideální kandidát má silné estetické cítění a vyvinutý smysl pro barvu, tvar a kompozici, ale současně musí mít i analytické a téměř vědecké myšlení, aby dokázal správně diagnostikovat příčiny poškození a navrhnout adekvátní řešení. Je to člověk zodpovědný, spolehlivý a psychicky odolný, protože nese obrovskou zodpovědnost za nevratné kulturní hodnoty a často pracuje pod tlakem. Musí být také ochotný se neustále vzdělávat, sledovat nové trendy, materiály a výzkumy v oboru. Láska k dějinám, umění a příběhům, které staré předměty vyprávějí, je pak tím nejsilnějším hnacím motorem. Pro takto založenou osobnost, která hledá smysluplnou práci na pomezí umění, řemesla a vědy, je obor Konzervování a restaurování malířských a dekorativních technik naprosto ideální a celoživotně naplňující volbou.
