Tento vzdělávací program je koncipován jako vyvážená kombinace teoretické výuky a intenzivní praktické přípravy, jejímž hlavním cílem je připravit žáky na přímou obslužnou a asistentskou práci s klienty, kteří potřebují pomoc druhé osoby. Důraz je kladen na osvojení si nejen praktických dovedností, ale také na pochopení etických a psychologických principů péče. Mezi klíčové teoretické předměty patří základy psychologie a komunikace, které studenty učí, jak navazovat vztah s klientem, jak s ním efektivně a empaticky komunikovat, naslouchat jeho potřebám a jak zvládat náročné situace, včetně komunikace s rodinnými příslušníky. Neméně důležitá je zdravotní nauka, zahrnující první pomoc, základy ošetřovatelství, hygieny a prevence onemocnění, což absolventům umožňuje rozpoznat změny zdravotního stavu klienta a adekvátně na ně reagovat. Součástí je i sociálně-právní minimum, které poskytuje orientaci v systému sociálních dávek, služeb a práv klientů. Praktická část výuky, která tvoří významnou složku studia a často probíhá přímo v reálném prostředí sociálních zařízení, se zaměřuje na nácvik konkrétních činností. Studenti se učí poskytovat komplexní pomoc při osobní hygieně, oblékání a polohování klienta s respektem k jeho intimitě a důstojnosti. Dále si osvojují dovednosti spojené s přípravou a podáváním stravy, včetně speciálních dietních požadavků. Velký prostor je věnován péči o domácnost klienta, což zahrnuje běžný úklid, praní, žehlení, nákupy a hospodaření s finančními prostředky. Nezapomíná se ani na aktivizační činnosti, jejichž cílem je podpora a udržení soběstačnosti, psychické pohody a sociálních kontaktů klienta, například prostřednictvím společenských her, tréninku paměti, kreativních činností nebo doprovodu na procházky a kulturní akce. Absolvent je tak po dokončení studia schopen samostatně vykonávat komplexní pečovatelské úkony s důrazem na individuální potřeby a přání každého jednotlivého klienta.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi tohoto studijního zaměření nacházejí široké a stabilní uplatnění na trhu práce, neboť poptávka po kvalifikovaných pracovnících v sociální sféře je trvale vysoká a vzhledem k demografickému vývoji společnosti nadále poroste. Jejich primárním působištěm jsou nejrůznější druhy poskytovatelů sociálních služeb, a to jak v pobytové, tak v terénní i ambulantní formě. Nejčastěji zastávají pozici pracovníka v sociálních službách se zaměřením na přímou obslužnou péči. Konkrétně mohou pracovat jako pečovatelé či pečovatelky v domovech pro seniory, kde zajišťují komplexní péči o klienty, od ranní hygieny až po organizaci volnočasových aktivit. Další možností jsou domovy se zvláštním režimem, které se specializují na péči o osoby s Alzheimerovou chorobou či jinými typy demencí, což klade zvýšené nároky na trpělivost a specifické komunikační dovednosti. Uplatnění nacházejí také v zařízeních pro osoby se zdravotním postižením, v chráněném bydlení nebo v týdenních stacionářích. Velmi významným segmentem je terénní pečovatelská služba, kde pracovník dojíždí přímo do domácností klientů a pomáhá jim zvládat úkony, které by sami nezvládli, čímž jim umožňuje co nejdéle setrvat v jejich přirozeném prostředí. S tím úzce souvisí i pozice osobního asistenta, který poskytuje podporu a pomoc konkrétní osobě se zdravotním postižením v rozsahu, jaký potřebuje k běžnému životu – od pomoci ve škole či v zaměstnání až po doprovod na volnočasové aktivity. Absolventi mohou pracovat i v denních stacionářích, které poskytují péči během dne, zatímco rodinní příslušníci jsou v práci. Méně časté, ale možné je i uplatnění ve zdravotnických zařízeních, jako jsou nemocnice nebo léčebny dlouhodobě nemocných, na pozicích pomocného personálu, kde asistují při péči o pacienty.
Platy či mzdy
Finanční ohodnocení absolventů se na jednotlivých pozicích a v různých sektorech znatelně liší a je ovlivněno řadou faktorů. Nelze obecně stanovit jednu částku, ale lze popsat hlavní tendence. Ve veřejném sektoru, tedy v zařízeních zřizovaných státem, krajem nebo obcí (např. většina domovů pro seniory, příspěvkové organizace), je odměňování zpravidla vázáno na platové tabulky a tarify stanovené vládou. Plat se zde odvíjí od dosaženého stupně vzdělání, délky započitatelné praxe a zařazení do konkrétní platové třídy podle náročnosti vykonávané práce. Tento systém zajišťuje určitou jistotu a transparentnost, ale zároveň menší flexibilitu. Naopak v soukromém a neziskovém sektoru (soukromé domovy, agentury domácí péče, neziskové organizace poskytující osobní asistenci) je mzda častěji smluvní. Její výše závisí na dohodě se zaměstnavatelem a může být ovlivněna regionálními rozdíly v ceně práce, finančními možnostmi dané organizace a také individuálními schopnostmi a zkušenostmi pracovníka. Obecně platí, že mzdy v soukromém sektoru mohou být v některých případech mírně vyšší, zejména ve velkých městech, ale nemusí to být pravidlem. Důležitou složkou příjmu jsou často příplatky za práci o víkendech, svátcích a v noci, které jsou v tomto oboru běžné vzhledem k nepřetržitému charakteru péče. Celkově nelze očekávat nadstandardní příjmy srovnatelné s technickými či IT obory, odměna se pohybuje spíše v nižších až průměrných hladinách národního hospodářství, avšak nabízí vysokou stabilitu zaměstnání a pocit společenské prospěšnosti.
Uchazeči
Tento typ studijního zaměření je ideální pro jedince s vysoce rozvinutým sociálním cítěním a vrozenou potřebou pomáhat druhým. Klíčovou vlastností je empatie, tedy schopnost vcítit se do pocitů a situace druhého člověka, a to bez souzení a předsudků. Uchazeč by měl být trpělivý, protože práce s lidmi, kteří jsou často nemocní, staří nebo frustrovaní svou závislostí na pomoci, vyžaduje klid a pochopení. Nezbytná je také vysoká míra zodpovědnosti a spolehlivosti, neboť na práci pečovatele doslova závisí zdraví, bezpečí a důstojnost klienta. Důležité jsou dobré komunikační dovednosti, a to nejen schopnost srozumitelně mluvit, ale především umění aktivně naslouchat a reagovat na verbální i neverbální signály. Studium i následná profese vyžadují značnou psychickou i fyzickou odolnost. Pečovatel se denně setkává s lidským utrpením, nemocemi a konečností života, což může být emočně vyčerpávající. Zároveň práce často zahrnuje fyzicky náročné úkony, jako je zvedání a polohování klientů. Vhodný kandidát by měl být člověk prakticky založený, s organizačními schopnostmi a schopností pracovat samostatně i v týmu. Měl by mít pozitivní vztah k lidem bez ohledu na jejich věk, zdravotní stav či sociální postavení a měl by si hluboce vážit lidské důstojnosti. Není to obor pro lidi, kteří hledají rychlé zbohatnutí nebo snadnou práci, ale pro ty, kteří nacházejí smysl a uspokojení v péči o druhé. Právě kombinace těchto vlastností, tedy hluboké empatie, praktické zdatnosti a neochvějné spolehlivosti, činí z daného jedince ideálního kandidáta pro úspěšné absolvování a následný výkon profese v oboru Pečovatelské služby.
