Studium je hlubokým ponorem do světa, kde se snoubí umění s vědou a řemeslná zručnost s historickým bádáním, přičemž jeho primárním cílem je výchova odborníků schopných zachránit a uchovat pro budoucí generace poškozená či degradovaná umělecko-řemeslná díla. Klíčovými pilíři teoretické výuky jsou dějiny umění, které studentům poskytují nezbytný kontext pro pochopení dobových technik, stylů a ikonografie, a umožňují jim tak správně datovat a interpretovat restaurovaná díla. Neméně důležitá je chemie a fyzika, jež odhalují tajemství materiálů, jejich struktury, vlastností a procesů stárnutí, což je fundamentální pro volbu správných a šetrných restaurátorských postupů. Studenti se detailně seznamují s vlastnostmi pigmentů, pojiv, laků, dřeva, plátna, papíru i kovů a učí se, jak tyto materiály reagují na světlo, vlhkost a další vnější vlivy. Praktická část výuky je pak zaměřena na osvojení si široké škály historických malířských a kreslířských technik, aby absolvent dokázal nejen analyzovat, ale i napodobit původní postupy autora s maximální věrností. Žáci se učí ovládat techniky jako olejomalba, tempera, akvarel, kvaš, kresba uhlem, rudkou či tužkou, a také specializované dovednosti, jako je zlacení, polychromie na dřevěných sochách či nábytku, nebo obnova historických nástěnných maleb a sgrafit. Obrovský důraz je kladen na manuální zručnost, preciznost a schopnost pracovat s mikroskopickou přesností. Nedílnou součástí je také výuka restaurátorského průzkumu, který předchází jakémukoliv zásahu a zahrnuje nedestruktivní i destruktivní metody analýzy díla. Studenti se učí vytvářet podrobnou dokumentaci, včetně fotografické, kresebné a písemné, která zaznamenává stav díla před, v průběhu i po restaurování. Etika je dalším stěžejním kamenem vzdělávání, kde je vštěpován princip minimálního zásahu, reverzibility použitých materiálů a postupů a hluboký respekt k originalitě a historické integritě díla. Cílem není vytvořit dokonalou novou kopii, ale stabilizovat a zachovat co nejvíce z původní substance a estetické hodnoty, včetně přiznání stop času, které jsou součástí historie předmětu. Studenti se tak učí balancovat mezi estetickou obnovou a vědecky podloženou konzervací, což vyžaduje nejen technické dovednosti, ale i vysokou míru citlivosti a kritického myšlení.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi nacházejí uplatnění v širokém spektru institucí a pozic, kde mohou zúročit své vysoce specializované dovednosti a znalosti. Primárními zaměstnavateli jsou paměťové instituce, jako jsou národní i regionální muzea, galerie, Národní památkový ústav a jeho územní pracoviště, archivy či knihovny s historickými fondy. Zde pracují na pozicích konzervátorů nebo restaurátorů a starají se o sbírkové předměty, ať už se jedná o obrazy na plátně či dřevě, kresby a grafiky na papíře, polychromované sochy, zdobený historický nábytek, malované oltáře, historické rámy nebo nástěnné malby přímo v historických objektech. Mnoho z nich se také vydává na dráhu samostatných specialistů, kteří pracují jako osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) a provozují vlastní restaurátorské ateliéry. V takovém případě získávají zakázky od soukromých sběratelů, církevních institucí, měst a obcí nebo se účastní veřejných soutěží a grantových řízení na restaurování významných památek. Jejich práce může být nesmírně rozmanitá; jeden měsíc mohou pracovat na obnově polychromie barokní sochy pro kostel, další měsíc na záchraně poškozené nástěnné malby v zámeckém sále a poté se věnovat citlivé konzervaci série kreseb z 19. století pro soukromého majitele. Mohou se také specializovat na úzce vymezené oblasti, například na restaurování historických tapet, knižních iluminací nebo vědeckých modelů. Další možností je uplatnění v realizačních týmech při velkých projektech obnovy památek, kde úzce spolupracují s historiky umění, architekty, stavebními inženýry a dalšími řemeslníky. Jejich odbornost je nepostradatelná při rozhodování o správných technologických postupech a materiálech pro obnovu historických fasád, interiérů a jejich umělecké výzdoby. Někteří absolventi mohou působit také jako odborní poradci, správci depozitářů nebo lektoři a podílet se na vzdělávacích programech pro veřejnost, kde přibližují náročnost a význam své práce.
Platy či mzdy
Finanční ohodnocení v tomto odvětví je značně variabilní a závisí na mnoha faktorech. V institucích jako jsou muzea, galerie či památkové ústavy se odměňování často řídí platovými tabulkami pro veřejný sektor, což přináší určitou stabilitu a jistotu, avšak finanční ohodnocení nemusí vždy plně odpovídat vysoké specializaci a odpovědnosti, kterou tato práce vyžaduje. Výše platu zde roste s délkou praxe, dosaženým vzděláním a zařazením do platové třídy. Naopak v soukromém sektoru, kde absolventi pracují jako živnostníci nebo v soukromých ateliérech, je potenciál výdělku teoreticky neomezený, ale je spojen s větší mírou nejistoty a nutností aktivně vyhledávat zakázky. Zde se cena práce odvíjí od reputace restaurátora, jeho zkušeností, složitosti a rozsahu dané zakázky, umělecko-historické hodnoty restaurovaného díla a samozřejmě od finančních možností zadavatele. Renomovaný specialista s dlouholetou praxí a dobrými referencemi si může za restaurování významného díla účtovat podstatně vyšší odměnu než začínající absolvent. Významnou roli hraje také schopnost získávat veřejné zakázky a granty, které mohou zajistit financování na rozsáhlejší a dlouhodobější projekty. Obecně platí, že finanční ohodnocení v tomto oboru není primární motivací; jedná se spíše o odměnu za vysoce kvalifikovanou, trpělivou a nenahraditelnou práci, jejíž hodnota spočívá v záchraně kulturního dědictví.
Uchazeči
Tento typ studia je předurčen pro jedince s výjimečnou kombinací vlastností a zájmů, neboť klade mimořádné nároky nejen na zručnost, ale i na charakter. Nezbytná je především nekonečná trpělivost, protože restaurátorské zásahy jsou často zdlouhavé, detailní a vyžadují hodiny a hodiny soustředěné práce na jediném centimetru čtverečním. S tím souvisí absolutní pečlivost a smysl pro nejmenší detail, protože i nepatrná chyba může nevratně poškodit originál. Kandidát by měl mít vrozené výtvarné cítění, cit pro barvu, tvar a kompozici, aby dokázal pochopit a respektovat umělecký záměr původního autora. Současně je však nutné, aby jeho vlastní umělecké ego ustoupilo do pozadí; úkolem není tvořit, ale pokorně sloužit dílu někoho jiného. Zásadní je také manuální zručnost a jemná motorika, schopnost pracovat s drobnými nástroji, skalpely, štětci a chemikáliemi s chirurgickou přesností. Vedle uměleckého nadání musí mít student i analytické myšlení a zájem o přírodní vědy, zejména chemii, a o historii. Musí být schopen studovat odbornou literaturu, chápat chemické procesy a aplikovat vědecké poznatky v praxi. Důležitá je také vysoká míra zodpovědnosti, protože restaurátor drží v rukou osud často nenahraditelných a historicky cenných artefaktů. Je to cesta pro osobnosti, které jsou tiché, hloubavé, schopné dlouhodobé koncentrace a samostatné práce, ale zároveň dokáží efektivně komunikovat a spolupracovat v týmu odborníků. Je to poslání pro ty, kteří v sobě mají hluboký respekt k minulosti a touhu chránit její odkaz, což je podstatou oboru Konzervace a restaurování užité malby a kresby.
