Studium tohoto umělecko-řemeslného zaměření představuje unikátní spojení hlubokých teoretických znalostí, výtvarného talentu a mimořádné manuální zručnosti. Jeho primárním cílem je výchova odborníků schopných zachraňovat, stabilizovat a citlivě prezentovat předměty kulturního dědictví pro budoucí generace. Vzdělávací proces je postaven na dvou hlavních pilířích: teoretickém a praktickém. V teoretické rovině je naprostým základem studium dějin umění a kultury, které studentům poskytuje nezbytný kontext pro pochopení historické, technologické a umělecké hodnoty předmětů, se kterými budou pracovat. Na to navazuje výuka specializovaných přírodovědných disciplín, především chemie a fyziky, jež jsou klíčové pro porozumění procesům stárnutí a degradace nejrůznějších materiálů, jako je dřevo, kámen, kov, textil, papír nebo pigmenty. Studenti se učí o chemických reakcích způsobujících korozi kovů, o biologickém napadení dřeva dřevokazným hmyzem a houbami či o vlivu světla a vlhkosti na křehké papírové a textilní podklady. Praktická část výuky, která tvoří jádro studia, je zaměřena na osvojení si široké škály řemeslných a výtvarných technik. Základem je kresba, malba a modelování, které rozvíjejí vizuální vnímání, cit pro tvar, kompozici a barvu. Studenti se postupně učí pracovat s různými historickými materiály a technologiemi, aby dokázali napodobit a citlivě doplnit chybějící části originálu. Učí se například technikám zlacení, řezbářství, truhlářským spojům, přípravě historických pojiv a pigmentů nebo specifickým metodám scelování trhlin v plátně. Nedílnou a zcela zásadní součástí je také nácvik precizní dokumentace, a to jak písemné, tak fotografické a kresebné. Každý zásah musí být pečlivě zaznamenán, aby byla zajištěna jeho plná reverzibilita a transparentnost. Důraz je kladen na etický kodex, který velí k maximálnímu respektu k původnímu dílu, jeho autorovi a jeho historické patině, přičemž princip minimální intervence je absolutní prioritou. Cílem není vytvořit dokonalou novou kopii, ale zachovat maximum původní substance a zajistit stabilitu objektu do budoucna.
Uplatnění absolventů oboru
Absolventi tohoto specifického studijního směru nacházejí uplatnění v pestré škále institucí i v soukromé sféře, kde je jejich unikátní kombinace dovedností vysoce ceněna. Nejčastěji směřují do státních i soukromých muzeí, galerií, památkových ústavů, archivů a knihoven, kde působí na pozicích specialistů v restaurátorských a konzervátorských dílnách. Zde se věnují péči o sbírkové předměty nejrůznějšího charakteru, od archeologických nálezů, přes historický nábytek, obrazy, sochy, staré tisky až po textilní artefakty. Jejich práce zahrnuje průzkum stavu předmětů, návrh optimálního postupu zásahu a samotnou realizaci odborných prací. Jiní absolventi nacházejí uplatnění jako správci depozitářů, kde monitorují klimatické podmínky, zajišťují preventivní péči o sbírky a připravují předměty pro výstavy či badatelské účely. Další významnou oblastí je práce přímo v terénu, například při záchraně a obnově nástěnných maleb v kostelích, klášterech a zámcích, při péči o sgrafitové výzdoby na fasádách historických budov nebo při obnově kamenných soch a architektonických prvků ve veřejném prostoru. Mnoho absolventů se po získání potřebné praxe a licence od Ministerstva kultury ČR osamostatní a založí si vlastní ateliér. V takovém případě se často úzce specializují na určitý typ materiálu nebo epochy – mohou se stát vyhledávanými experty na restaurování barokních obrazů, gotických deskových maleb, historických hudebních nástrojů, starožitných zbraní nebo například papírových dokumentů a knih. Jejich klientelu pak tvoří soukromí sběratelé, církevní instituce, aukční síně, ale i veřejné instituce, které si jejich služby najímají na konkrétní projekty. Uplatnění mohou nalézt také v rámci archeologických výzkumů jako terénní konzervátoři, kteří zajišťují a stabilizují čerstvě odkryté, často velmi křehké nálezy, před jejich bezpečným transportem do laboratoře.
Platy či mzdy
Platové a mzdové podmínky absolventů jsou značně variabilní a odvíjejí se od několika klíčových faktorů, především od sektoru zaměstnání, úrovně dosažené praxe, specializace a osobní reputace. V počátcích profesní dráhy, zejména při nástupu do veřejných institucí, jako jsou národní muzea, galerie nebo památkové ústavy, bývá finanční ohodnocení spíše skromnější a řídí se platovými tabulkami a tarify stanovenými pro pracovníky v kultuře. Tento start je však často vnímán jako nezbytná investice do získání cenných zkušeností, praxe a přístupu k unikátním sbírkovým předmětům. Zcela odlišná situace panuje v soukromém sektoru a u samostatně výdělečně činných odborníků. Zde se výše příjmu přímo odvíjí od prestiže, rozsahu a náročnosti zakázek. Zavedený specialista s vynikající pověstí, který se věnuje například restaurování děl starých mistrů pro privátní sběratele nebo aukční síně, může dosáhnout na finanční ohodnocení, které je nesrovnatelně vyšší než ve státním sektoru. Výše jeho odměny reflektuje nejen odvedenou práci, ale také obrovskou zodpovědnost spojenou s manipulací s díly nevyčíslitelné hodnoty. Specialisté na vysoce žádané nebo naopak velmi vzácné a okrajové techniky, kde je malá konkurence, mohou rovněž dosáhnout na nadprůměrné ohodnocení, neboť jejich expertíza je na trhu velmi ceněná a nenahraditelná. Obecně lze říci, že finanční úspěch v této profesi není okamžitý a vyžaduje léta tvrdé práce, neustálého vzdělávání, budování sítě kontaktů a především prokazatelné výsledky. Pro špičkové a respektované odborníky však tato dráha představuje velmi zajímavé a stabilní ekonomické příležitosti.
Uchazeči
Tento studijní obor je ideální pro specifický typ osobnosti, která v sobě snoubí zdánlivě protichůdné vlastnosti: uměleckou duši s vědeckým myšlením. Je určen pro jedince, kteří se vyznačují především mimořádnou trpělivostí a až puntičkářským smyslem pro detail. Je to práce vyžadující schopnost naprostého soustředění na titěrné a jemné úkony po dlouhé hodiny, často v tichu a osamění ateliéru, kde jediným partnerem je poškozené dílo. Nezbytná je vrozená a neustále kultivovaná manuální zručnost, citlivá ruka a perfektní jemná motorika, která dokáže vést skalpel, štětec či jehlu s milimetrovou přesností. Uchazeč by měl mít hluboký, upřímný zájem o historii, dějiny umění a příběhy, které staré předměty nesou. Klíčovou vlastností je obrovský smysl pro zodpovědnost a pokora před dílem jiných tvůrců z minulosti, neboť cílem práce není vlastní seberealizace, ale pokorná služba kulturnímu dědictví a jeho záchrana. Vhodný kandidát by měl mít zároveň analytické myšlení a neměl by se bát přírodních věd, jelikož porozumění chemickým a fyzikálním procesům je pro správnou diagnostiku a volbu postupu naprosto zásadní. Musí být schopen kritického uvažování, řešení problémů a rozhodování se na základě pečlivého průzkumu. Není to obor pro netrpělivé povahy toužící po rychlých a okázalých výsledcích, ale pro pečlivé, metodické a umělecky nadané jedince, pro které je obor Konzervátorství a restaurátorství posláním, nikoliv jen obyčejným povoláním.
