Jméno: Základní škola a mateřská škola Chornice
Adresa: Nádražní 19, Chornice, 56942
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: https://www.zschornice.cz
Základní škola a mateřská škola Chornice, okres Svitavy, je malotřídní škola s kapacitou pro žáky prvního stupně základní školy a předškolní děti. Škola nabízí výuku v klidném venkovském prostředí s důrazem na individuální přístup k žákům. Součástí školy je moderně vybavená školní jídelna, která zajišťuje stravování žáků i dětí z mateřské školy. K dispozici je také školní družina poskytující odpolední péči o školáky. Škola klade důraz na výuku českého jazyka, matematiky a dalších základních předmětů. Součástí výuky jsou i volnočasové aktivity a výlety. Škola spolupracuje s místní komunitou a podporuje zapojení rodičů do školního života. Nabízí prostory pro pořádání různých akcí a setkání. Vzhledem k menšímu počtu žáků je zajištěn individuálnější přístup pedagogů.
Další informace:
- IČO: 71003151
- Školu najdete ve městě či obci Chornice, okres/obvod Svitavy, Pardubický kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
ZŠ a MŠ Chornice, takové to naše místo. Pamatuju, jak jsem vnímala ten klid a rodinnou pohodu, když jsem se tam začala více rozhlížet. Není to žádná obří fabrika na děti, ale spíš taková druhá rodina, kde se každý zná a ví o sobě. Vždycky se mi líbilo, jak se tam dýchá tak nějak lidsky, člověk měl pocit, že se tam ty naše zlatíčka neztratí v davu. A co se týče komunikace, většinou to šlo docela hladce, věděla jsem, na koho se obrátit, když bylo potřeba něco řešit. Někdy mi přišlo, že se tam dělá i dost pro to, aby se děti nenudily, nějaké ty akce nebo tak. Jenže časem se ukázalo, že ne všechno je jen růžové. Někdy jsem si říkala, jestli ten klid není až moc velký. Nechci říct, že by se tam jen pouštěly filmy, aby zabili čas, to vůbec ne. Ale občas mi přišlo, že ta motivace k nějakým větším výkonům tam možná trochu chybí a část třídy se občas nudila a jen čekala na zvonění. A co se týče některých věcí, které se týkaly bezpečnosti nebo organizačních změn, tam to občas skřípalo. Člověk se pak musel sám pídit po informacích, než mu je někdo podal na stříbrném podnose. Když se něco řešilo, někdy mi přišlo, že se to táhne a člověk neví, na čem je. Celkově to byl takový mix, ale ta představa malé, domácké školy, ta tam prostě vždycky byla cítit.