Jméno: Základní škola a mateřská škola s polským jazykem vyučovacím Albrechtice, Školní 11
Adresa: Školní 11, Albrechtice, 73543
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Web: http://www.psolbrachcice.cz
Základní škola a mateřská škola s polským jazykem vyučovacím Albrechtice, sídlící na adrese Školní 11 v okrese Karviná, je příspěvkovou organizací. Škola nabízí vzdělávání v mateřské a základní škole s důrazem na polský jazyk. Vzdělávací program zahrnuje výuku polštiny a českého jazyka, s cílem rozvoje bilingvních dovedností žáků. Škola usiluje o komplexní rozvoj osobnosti dětí, podporu jejich individuálních talentů a přípravu na další vzdělávání. Součástí výuky je i výchova k toleranci a mezikulturnímu porozumění. K dispozici jsou prostory pro výuku a další aktivity pro děti v obou stupních vzdělávání. Škola spolupracuje s místní komunitou a nabízí pestrý program mimoškolních aktivit. Bližší informace o konkrétních programech, pedagogickém zaměření a nabídce mimoškolních aktivit je nutno zjistit u školy přímo.
Další informace:
- IČO: 75026953
- Školu najdete ve městě či obci Albrechtice, okres/obvod Karviná, Moravskoslezský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
Albrechtice, to je taková speciální kapitola. Na jednu stranu člověk ví, že tam děti dostanou tu polštinu, což je pro nás prostě základ. Ta atmosféra tam je taková rodinná, menší škola, takže se tam všichni víceméně znají. Cítila jsem, že se tam o ty děti starají, je tam takové bezpečí, a to je k nezaplacení. Komunikace se školou mi přišla většinou fajn, věděla jsem, co se děje, a když jsem něco potřebovala, dalo se domluvit. Není to taková ta anonymní fabrika na děti, kde by člověk zapadl. Hodně se tam dbá na tradice, což je moc fajn. Ale pak jsou věci, co mi ležely v hlavě. Někdy jsem si říkala, jestli ten akademický nárok není přece jen trochu mírnější. Že to nebylo vždycky takové, že by se ty děti úplně trhaly ze řetězu a hltaly každé slovo. Občas mi přišlo, že část třídy se spíš nudila a čekala na zvonění. Nebylo to sice tak, že by jen pouštěli filmy, aby zabili čas, to ne, ale ta jiskra tam někdy chyběla. A co se týče třeba prostor, tak tam je to spíš takové skromnější. Žádné super moderní vybavení, ale to se asi dalo čekat. Měla jsem pocit, že se tam dostatečně nesoustředí na přípravu dětí na navazující studium, je to spíš komunitní centrum. Přeci jen jsem si přála, aby se děti víc nadchly pro učení, nejen pro tu polskou kulturu. Ale celkově to je takový mix pocitů. Prostě to má své velké plusy, ale i ty otázky, co v člověku zůstanou.