Jméno: Základní škola Mistřice
Adresa: Mistřice 1, 68712
Typ školy: Veřejná (zřizovatelem obec)
Základní škola Mistřice, příspěvková organizace, se nachází v okrese Uherské Hradiště. Škola nabízí základní vzdělání žákům. Vyučovací proces probíhá v moderně vybavených učebnách. Škola klade důraz na individuální přístup k žákům a podporuje jejich rozvoj v oblasti znalostí i dovedností. Součástí školy je školní družina zajišťující odpolední péči o děti. Nabízí se také možnost zájmových kroužků s rozmanitou nabídkou aktivit. Škola spolupracuje s rodiči a místní komunitou. K dispozici je školní jídelna poskytující stravování pro žáky i zaměstnance školy. Škola se snaží vytvářet pozitivní a stimulující prostředí pro vzdělávání a osobnostní růst žáků. Vzdělávací program školy je zaměřen na komplexní rozvoj osobnosti. V rámci výuky jsou využívány moderní technologie a inovativní metody. Škola disponuje knihovnou s knižním fondem pro podporu čtenářství a vzdělávání.
Další informace:
- IČO: 75021021
- Školu najdete ve městě či obci Mistřice, okres/obvod Uherské Hradiště, Zlínský kraj.
| Kvalita výuky | |
| Zázemí a vybavení | |
| Vstřícnost školy | |
| Stravování | |
| Nálada a spolužáci | |
|
|
ZŠ Mistřice na mě vždycky působila jako taková ta menší, spíš rodinná škola, kde se dbá na osobní přístup. Měla jsem pocit, že děti tam asi najdou dost bezpečí a že se tam nikdo jen tak neztratí v davu. Co se mi líbilo, že se tam snažili o různé aktivity a akce, nebylo to tak, že by se jen pouštěli filmy, aby zabili čas do zvonění. Spíš mi přišlo, že je tam vidět snaha něco dělat a rozvíjet je. Komunikace se školou mi občas přišla celkem otevřená, dalo se tam leccos domluvit. Na druhou stranu, ta komunikace občas trošku skřípala. Někdy jsem měla dojem, že se člověk musel na některé věci víc doptávat, než aby se mu rovnou řekly, působilo to zvláštně, jako by některé informace nebyly úplně transparentní. Také mi přišlo, že na některé děti byly nároky dost vysoké, zatímco část třídy se zase občas nudila. Ne všichni se tam asi cítili stejně. A celkově ta organizace, občas to bylo takové ne úplně dotažené. Člověk si říkal, jestli by to nemohlo jít hladčeji. Nebyla to žádná katastrofa, spíš takové věci, co si člověk zpětně uvědomí.